U založení poutě Fidlovačky stál podle legendy sám císař Josef II. Osvícený panovník se prý v mládí vyučil ševcem a na počest tohoto pro korunovanou hlavu nezvyklého činu mu pražští řemeslníci vyrobili a věnovali dokonalý pár bot. Každý z mistrů a tovaryšů na nich udělal kousek vlastní rukou. Císaře dar potěšil a na oplátku poslal ševcům stříbrný stromeček, na jehož větvičkách visely drobné stříbrné ševcovské nástroje. Pražští ševci měli císařův dar ve velké úctě a stavěli si ho na stůl vždy při cechovních zasedáních.
V té době, někdy ke konci 18. století, se ještě pracovalo v sobotu až do večera a někdy i v neděli „po kostele“ až do oběda. Zato ševci drželi tzv. „modré pondělí“. Jednou se mistři usnesli, že modré pondělí zruší a rozhořčení tovaryši zanechali práce, odnesli z cechovní jizby stromek od císaře a projedli a propili ho v nuselské hospodě poblíž mlýna. Zbyla jim z něj jen malá stříbrná fidlovačka na jedné větvičce. Ve skutečnosti je fidlovačka ševcovský dřevěný nástroj na hlazení kůže a jeho název pochází z německého „fiedel“. Tovaryši se s mistry nakonec dohodli, modré pondělky zůstaly zachovány a na počest smíru uspořádali slavnost. Podle zbylého nástroje ji nazvali Fidlovačka. Poté se rozhodli ševcovskou veselici pořádat každoročně ve výroční den onoho usmíření. Brzy se z ní stala nejživější a nejlidovější pražská pouť. Konala se pravidelně vždy první středu po Velikonocích na rozlehlé louce za nuselským pivovarem mezi tehdejšími Dolními a Horními Nuslemi. Je to okolí dnešní Křesomyslovy ulice. Obdobnou veselici Slamník pořádal cech krejčovský v Bubenči.
