Divé ženy a Lesní panny jsou dle lidového mínění původně zosobněné mhly, které v rozmanitých podobách se vznášejí nad lesy a horami. Proto se jim připisují především vlastnosti podobné jako u bytostí oblačných. Jsou lehké a průzračné jako mlhy, rády se baví hudbou, tancem a zpěvem, předou len na košile a sukně, poskytují hojné žně, samy lidem na polích pracovati pomáhají, hlídají klid v lese, znají léčivou moc bylin, odnímají lidem zrak atd.
Dříve prý se zdržovaly lesní panny v hojném počtu mezi lidmi: ale nyní jich stále ubývá a které zbyly, jsou smutné. Příčinou toho jsou prý zvony, jejichž hlasu víly nemohou snést. Další příčina, proč se lesní panny stěhují jako hejna divokých husí je dle mínění pověrčivých lidí ta, že se kácejí lupenaté (listnaté) a jehličnaté lesy, odvěká to sídla lesních obyvatel.
Myška (Mniška) – řadí se k lesním pannám, šlo o malinkou panenku lesní, která prý nosila oděv hnědý jako mech; vlasy šedivé jí splývaly po šíji a byly tak dlouhé, že se jimi celá zahalila. Běhala prý velmi rychle. (Hoř. Štěpanice.) Někde ji jmenují „Mniška“ a bájí o ní, že je ustrojena jako jeptiška. Je prý úplně neškodná, ale procházející se lesem straší děti, které v lese hřmotí a rozpustile pokřikují. (Na horách Orlických.)
Jezinky - k lesním pannám patří také „Jezinky“ (Jeskyňky), které jsou povahy zlé. Dle víry lidové hledí unést malé děti do jeskyň a krmí je tam za tím účelem, aby si je k jídlu připravily. Dospělé lákají zpěvem do svého kruhu, uspávají je a oči jim vylupují. (B. Němcová, Národní Báchorky a pověsti II, str. 354)
Medulina – náleží také k lesním ženám. Jde o paní bíle oděnou, obličeje bledého a vážného, na levé ruce má proutěný košík naplněný bylinami a v pravé ruce drží kytku z květin.
S Medulinou někteří srovnávají litevského bůžka Mějdějna (od slova mědis – strom), který se pokládá za boha zajíců.
Jezinky (jeskyňky) - dle víry Čechů Jezinky žijí v lese, v jeskyních, které jako Víly lidi v lese uspávají a oči jim vylupují. Malé děti unášejí do svých jeskyň a po vykrmení ukrmivše si na nich pochutnávají. je pochutnávají si na nich. Jméno Jezinek souvisí snad s Jagou babou, což na společný jejich původ (bytosti oblačné) ukazuje.
Bosorky – tak se jmenují lesní panny na Slovensku. Tancují při svitu měsíce a lákají k sobě mladé hochy; kdo se dá zvábiti, tomu utancují nohy po kolena a rozmetají tělo jeho v povětří. Když jdou ráno dívky na trávu a vidí na lukách místa, kde není rosy, říkají: „Tu tancovaly v noci bosorky, rosa je setřena"
Na Moravě „Bosorky" znamenají čarodějnice
Mátoha – jde o lesní bytost, která v horách na Slovensku mate lidi. Dá se proti ní chránit rostlinou turankou nebo si obracejí kabát na ruby. Mátoha je také známé strašidlo a je obyčejně bez hlavy. V tom smyslu praví národní píseň:
Tri sto bohů prahohů!
Já som stretou mátohu,
Tam v ulici na rohu
Chytala má za nohu.
Mamona – dle Poláků jde o divou ženu, která krade a vyměňuje děti. V Podluží na Moravě říká se všelikým zjevům nadpřirozeným Mamona. Nejednomu „nahodila sa mamona a mamonila ho celu noc".
