Vedle divých žen pobývají v lesích i bytosti krásné, které si lid pojmenoval „lesními pannami“ nebo „lesními žínkami“. Co do podoby jsou lesní panny spanilé a něžné dívky, oděné rouchem bílým nebo zeleným, hebounkým jako pavučina, jež napolo zakrývá bohatý vlas barvy zlaté nebo tmavé splývající po alabastrové šíji a ramenou. Hlavu zdobí vínek (věneček) z lesního kvítí nebo růží, nebo také klobouček s páskou ze svatojanských mušek, které jsou dle lidových představ jejími stálými průvodkyněmi. Lesní panny si nejvíce libují v lesích listnatých a baví se také tím, že za zpěvu na větvích se houpají a kolemjdoucí hochy k sobě vábí.
Nejmilejším jejich zaměstnáním je tanec a zpěv z večera, kdy vše v přírodě utichlo. Když slunce vychází, umlkne hudba, a víly zmizí. Také v poledne tancují lesní panny; v této době není radno vstoupili do jejich kruhu. Jsou velice popudlivé. Kdo slyší jejich zpěv a dá se přilákat, toho utancují nebo ulechtají k smrti. Málo komu se podaří utéct: prchajícího zastihne neviditelná střela, mířená do srdce a ta ho okamžitě usmrtí. To se stává zejména mladým hochům.
