Jak byl Václav na sletu čarodějnic a pak vše vyzradil
Václav byl synem chudých rodičů, proto musil odejit do světa na zkušenou. Jednou přišel do vesnice, kde se dozvěděl, že v jistém statku potřebují čeledína. I šel tam a selka ho ihned přijala a Václav byl rád, že se dostal do tak pěkného místa, neboť měl málo práce a jídla bylo dost.
Každého dne měl mísu lívanců nebo vdolků, takže se najedl dosyta, ale přece mu jedna věc byla podivná: neviděl nikdy, že by selka zadělávala a také nebylo v celém domě ani trošku kvásku. Václav záhy zpozoroval, že hospodyně dvakrát týdně nebyla doma, i byl zvědav, kam asi chodí a chtěl to vypátrat. V ony dny, kdy hospodyně odcházela, nestrpěla nikoho v jizbě — všechna chasa musila jít spát do přístěnku nebo na půdu. Václav o tom všem bedlivě uvažoval a řekl si: „Zde je nějaké tajemství, kterému musím přijít na kloub!"
Jednoho večera, v den, kdy hospodyně měla zase na noc odejít, ulehl si pod lavici u pece a předstíral, jako by tvrdě spal. Hospodyně k němu přistoupila a počala ho budit: „Václave, vstávej, jdi očistit koně!" Ale Václav, ačkoliv dobře slyšel, počal hlučně chrápat a hospodyně do něj strkala, a dokonce mu píchala i jehlou do chodidel, aby se přesvědčila, zdali spí. Ale Václav se ani nehnul. Když ho selka nemohla probudit, obrátila se, vzala hrábě a potom sáhla pod komín, kde měla v hrnku jakousi mast, kterou hrábě natřela. Poté si otevřela okno, usedla na hrábě a řekla: „Ven leť, ven, horem, dolem, horem dolem, horem!"
Václav vše pozoroval a ihned potom vstal, vzal si jiné hrábě a natřel je onou mastí, pak si na ně sedl a řekl jako selka: ,,Ven leť, ven, horem, dolem, horem, dolem!" Ale zapomněl říct nakonec horem, a tak s ním hrábě vyletěly oknem, ale místo, aby letěly nad stromy, unášely ho blízko při zemi a Václav se poškrábal o trny a o kameny. Ale konečně přijel na jeden kopec, kde stála osamělá hospoda. Byl velice unaven, ale přece jenom si dodal zmužilosti a vstoupil dovnitř. Ve velké světnici byla muzika a Václav viděl, že jsou tam čarodějnice, které se veselily, jedly, pily a tančily. Bylo jich ve světnici přes sto. V tom ho spatřila jeho hospodyně, přiběhla k němu a řekla: „Ty darebo, ty jsi nespal, když jsem tě budila, a chtěl jsi jen vědět, kam pojedu!" Ale přesto mu přinesla džbán s pivem a když se napil, vybídla ho, že s nimi musí tancovat, když přišel do jejich společnosti. Václav uposlechl a tančil s nimi.
Když bylo po půlnoci, vzala ho selka za ruku, a vedla ho do jedné malé světničky, kde Václav spatřil velký železný stůl, u kterého seděl nějaký černý muž, jemuž oči svítily zeleným plaménkem a jenž měl na čele červený trojúhelník, obrácený hrotem dolů. Před mužem stála na stole svíčka, a ačkoliv hořela, její plamen přece nesvítil. Selka se obrátila k Václavovi a pravila: „Zde musíš přísahat přede mnou a před tímto pánem, že nikdy nikomu neřekneš, co jsi zde viděl a slyšel!"’ Václav se velice ulekl, že měl přísahat a zdráhal se a odešel do tanečního sálu. Ale tam se okolo něho shrnuly všechny čarodějnice a vyhrožovaly mu: „Jestliže nebudeš přísahat mlčení, roztrháme tě na kusy!" Václav si nevěděl jiné rady a přísahal tedy. Jakmile počalo svítat, vsedly všechny čarodějnice na různé nástroje a jedna za druhou odletěly a Václav se svojí hospodyní učinil totéž.
