Po cestě od Hronova k Dřevíči, belhal se starý, chudý muž. Byl v Hronově své ženě „na funuse“ a celý sklíčený vracel se k svému domovu. Byl již soumrak a vlhká mlha podzimní snášela se po údolí. A co by domů také pospíchal? Doma jej čekala jen bída s nouzí. Časy byly zlé a lidé ještě horší. Nikdo z nich mu nepodal ani kousek chleba, ač zmíral často se ženou hladem. A dnes — posledních pár haléřů dal kostelníkovi za výkrop a hladový se vracel v opuštěnou sedničku.
Když přišel „na špici“, najednou vidí na protějším vrchu poletovat několik světélek. Poletovaly stále kolem jednoho místa, i zdálo se chvílemi chuďasovi, že světélka na něho kývají. Zastavil se a chvíli pozoroval tento neobyčejný zjev. A světélka hopkala stále na témže místě.
„Podívám se k nim!“ myslel si baráčník, Co se mně může stát? Když se dobelhal na kopec, seznal, že je na starém hradišti' na „Homoli“. Světélka hopkala kolem udiveného starce a opakovala záhadná slova:
„Bude ti pomoženo, když nám bude pomoženo!“
Chudý stařec dlouho nemohl pochopit význam podivných slov, ale po chvíli přece porozuměl, že světélka žádají vysvobození a jemu, že chtějí za to též pomoci. I zvolal tedy po třikráte: „Zaplať vám to Pán Bůh, který vás osvobodí!“ Sotvaže to dořekl, přiskočilo jedno světélko k němu a řeklo: „Nám je pomoženo, a i tobě je pomoženo!“ Pak rázem všechna zmizela.
Starý muž seděl chvílí na kamení, kolem čirá tma, nemohl se z udivení vzpamatovat. Pak se pomalu šoural domů. Doma však nemohl usnout, neustále jej obletovaly bludičky a volaly na něho.
Sotvaže se ráno rozednilo, vzal motyku a lopatu a rovnou šel na Homoli. Lehce poznal místo, kde včera světélka poletovala, neboť všechna tráva byla na těch místech spálená. I počal kopat na tom místě a netrvalo to dlouho, uhodil na něco kovového.
Stačilo odkopat ještě něco hlíny a objevila se kovaná truhlice a v ní veliký poklad. — A od té doby bylo mu vskutku pomoženo, a on s vděčností vzpomínal na bludičky, které mu poklad ukázaly.
autor: Antonín Krtička – Polický (1879, Žďár n/Metují – 1952, Broumov)
kniha: Báje a pověsti z kraje Jiráskova
vyobrazení: ze stejné knihy, Jan Dobeš (1845, Horní Radechová – 1926, Praha)
