V dobách, kdy jsme se ještě řídili juliánským kalendářem, tedy do r. 1582 připadal svátek Lucie, slavený 13. prosince na dobu zimního slunovratu, kdy začíná astronomická zima. Pohané oslavovali navracející se slunce, ubývající noc a prodlužující se den, proto byl svátek Lucie oslavou světla. Jméno Lucia také souvisí se světlem, je odvozeno od latinského lux neboli světlo a ve svém širším významu znamená "plná světla."
A tehdy také vzniklo pořekadlo: „Svatá Lucie noci upije."
Které popisuje, že na svátek sv. Lucie se začne nejkratší zimní den opět pomalu prodlužovat. Jenže my přece víme, že Lucie se slaví 13. prosince a že nejdelší noc a nejkratší den nastávají až 21. prosince, tedy na svatého Tomáše, kdy také platí pořekadlo:
"Na svatého Tomáše nejdéle noc naše."
Jak to tedy je? Vysvětlení je poměrně jednoduché, pořekadlo o Lucii bylo používáno podle tzv. juliánského kalendáře, bylo tedy známé již počátkem 16. století, tedy před změnou kalendáře v roce 1582.
Juliánský kalendář, byl zaveden v roce 45 př. n. l. římským vojevůdcem Juliem Caesarem (100–44 př. n. l.) a na svou dobu moderní systém počítání dnů vycházel z toho, že rok je dlouhý 365 dní a 6 hodin. Problém byl, že skutečný rok je o 11 minut a 15 vteřin kratší. Nepatrná odchylka dlouho nikomu nedocházela, ale už ve 12. století si lidé začínali všímat, že ačkoliv podle kalendáře má být toho dne světla stejně jako tmy, reálně je jedné více. V 16. století byl kalendář "zpožděn" o celých 10 dnů. Vznikla tak komise na vytvoření nového kalendáře, který byl později pojmenován jako gregoriánský, který v roce 1582 zavedl papež Řehoř XIII., podle něhož mělo být číslování dnů posunuto o 10 dnů počínaje čtvrtkem 4. října 1582, takže následoval sice pátek, ale psalo se rázem 15. října 1582. Současně byl upraven počet přestupných dnů tak, aby den jarní rovnodennosti připadal i v dalších staletích vždy na 21. březen. Sv. Lucie tak přišla o svou velkou roli, kdy do zimní tmy přinášela světlo. Na skutečný slunovrat si tak lidé museli ještě několik dnů počkat.
Pranostika o Lucii upíjející noci tak doplatila na úpravy kalendáře a lidové rčení bylo doplněno:
"Svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá."
Podrobné vysvětlení Astronomického ústavu:
Proč svatá Lucie noci upije, ale dne nepřidá? Co takové tvrzení znamená, když se ve škole učí, že noc se začíná zkracovat až od zimního slunovratu, a teď najednou tohle upíjení? Pokusíme se vysvětlit, co že to dělá s nocí a dnem. Kombinují se totiž dvě věci - naprosto rovnoměrné otáčení Země kolem své osy a nerovnoměrná rychlost Země při jejím oběhu kolem Slunce. A nyní vstupujeme do období, kdy se to projeví. Ale vše je fyzikálně v pořádku a dny se stále zkracují až do zimního slunovratu. No a pokud vám tohle stručné sdělení nestačilo a chcete vědět víc, čtěte dál ...
Vysvětlení je v pohybech Země:
1) Země se otáčí kolem své osy a to velmi pravidelně, každá její otočka, tedy každý den trvá stále stejnou dobu.
2) Zemská rotační osa je vůči rovině, v jaké Země obíhá kolem Slunce, skloněná – díky tomu máme roční období, v létě máme delší světlou část dne než v zimě, což je způsobeno právě přikloněním zemské osy ke Slunci nebo naopak jejím odklonem.
3) Slunce vychází na východě a zapadá na západě, to znamená, že se Země otáčí východním směrem.
4) Bude nás dále zajímat okamžik zimního slunovratu, kdy je noc z celého roku nejdelší a kdy je severní polokoule Země nejvíc odkloněná od Slunce.
5) A zajímat nás budou – a to je pro vysvětlení pranostiky zásadní - Keplerovy zákony!!!Podle prvního z nich se planety, tedy i Země, kolem Slunce pohybují po elipsách, nikoliv po kružnici. Druhý Keplerův zákon pak říká, že „Plochy opsané spojnicí Slunce a planety jsou za stejnou jednotku času vždy stejně velké.“ To v praxi znamená, že když je Země na své eliptické dráze ke Slunci blíž, pohybuje se po oběžné dráze rychleji, než když je od něho dál. A nejblíž je ke Slunci každoročně kolem 4. ledna. Tak základy máme a teď konečně přichází fyzikální vysvětlení pranostiky!!!
6) Spočívá v kombinaci rovnoměrnosti rotace Země a nerovnoměrnosti jejího pohybu po oběžné dráze kolem Slunce. Takže si to zopakujme - Země se otáčí pořád stejně, zato kolem Slunce obíhá na své dráze různou rychlostí, v prosinci čím dál rychleji.
7) Přichází příběh ...Naše severní polokoule se během podzimu odklání od Slunce (vzpomeňme, že za to může náklon zemské rotační osy), což u nás působí, že Slunce zapadá stále dříve a dříve a vychází čím dál později – světlá část dne se zkracuje. Protože ale současně podle 2. Keplerova zákona při svém oběhu kolem Slunce Země zrychluje, přihodí se zhruba 13. prosince (tedy právě na Lucii), že se na své dráze posune za jeden den o kousek víc než za den předešlý, ALE přitom se nestačí otočit dost na to, aby tohle zvýšení rychlosti oběhu kolem Slunce vyrovnala – prostě Země nestihne díky své rovnoměrné rotaci zařídit, aby Slunce zapadlo dříve než předešlý den. Takže "Lucie noci upije...".
To ale ještě není všechno. Jev, který působí zvečera "proti" západu Slunce působí i ráno "proti" východu Slunce, a dokonce je to ještě o maličko víc, protože v noci Země zase zrychlila. Takže ráno Země naplní druhou část pranostiky "ale dne nepřidá". Jaký je závěr? Školní osnovy škrtat nemusíme. Den se skutečně stále zkracuje, a to až do zimního slunovratu, který nastává 21. prosince. Pouze se trochu prapodivně, ale teď už víme proč, posouvají východy a západy Slunce, jak bychom to možná nečekali. Ale všechno je fyzikálně v pořádku.
zdroj: archiv Antonín ViK, kniha: Český rok na vsi a ve městě - Pavel Toufar
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
