Na den svaté Cecilie, patronky hudebníků (22. 11.), se scházeli podle stanov členové hudebních a pěveckých spolků: literátských bratřin, zpěváckých a hudebních bratrstev, společnosti zváčů a svatebních družbů, k výročnímu shromáždění. Tam po mši svaté jednali o spolkových věcech, přijímali nové členy, prohlíželi hudební nástroje a rozhodovali o podpoře neduživých druhů, vdov a sirotků. K večeru šli do hospody, kde byla zahájena veselá taneční zábava Cecilská, „Cecilka“ na rozloučenou s veselostí před adventem a také se při ní vybíralo na dobročinné účely ve jménu patronky sv. Cecílie.
„Cecilky“ se účastnila po večeři a úklidu i chasa. Taneční síň byla vyzdobena věnci z chvojí a obrazem sv. Cecílie, jak hraje na varhany, rám byl okrášlen růžemi z červeného papíru. Přišli také sousedi s ženami a dcerami. Nebyla to však muzika slavnostní, se svátečním šatem. Na Cecilku se chodilo jen tak a napolo svátečně, ale zábava bývala stejně bujná, skočná jako o pouti, o obžínkách a posvícení, byla to slavnost celé obce. K půlnoci přišli i „maškarádi“: kominík, žid s rancem, mlynář, kovář s harmonikou, chasníci v ženských šatech a skotačili, škádlili sebe i tanečníky a děvčata v půlnoční přestávce. (1825)
„Tak už jen do toho, už se mračí advent,“
pobízeli se často k veselosti. Tancovalo se až do bílého rána, do 8-9 hodin po svaté Cecilii.
Ve Svárově (Kladensko) zaznamenali písničku, která se vždy zpívala na zábavě svaté Cecilie jako muzikantská a kantorská píseň za všeobecného ticha při zahájení zábavy:
Slavný ouřad učitelský jest devátý kůr andělský,
učitelové, jak zemřou, hned před trůn Boží přijdou.
Andělé je přivítají: Vítáme vás, kamarádi.
Cecilie tak vítajíc, na varhany ukazuje:
Et laudomus gloria inegcelsis!
Po zaniknutí literátských sborů a muzikantských družin zapomínalo se na patronku muzikantů svatou Cecilii a místo Cecilek se přenesly zábavy na rozloučenou před adventní a vánoční dobou na den svaté Kateřiny (25. listopadu).
Nejstarší Cecilská hudební jednota:
V Ústí nad Orlicí byla v roce 1803 založena Cecilská hudební jednota, jako Jednota sv. Cecílie k pěstování hudby kostelní. Zakládajícími členy byli ústečtí muzikanti Jan Zizius, Jan Jahoda a Jan Stehno. Vokální složka Jednoty působí dodnes. CHJ je nejstarším chrámovým uskupením v Evropě, které nikdy nepřerušilo svoji činnost. Uměleckou vedoucí, farní varhanicí a regenschori je Cecilie Pecháčková. Současný repertoár sboru obsahuje více než 200 skladeb všech slohových období. Přibližně 20 účinkujících členů zpívá průměrně 70 x za rok nedělní mše svaté a na slavnostech. Cecilská hudební jednota pořádá také příležitostné koncerty. Od roku 1996 je organizátorem Festivalu duchovní hudby svaté Cecílie pro chrámové sbory a varhaníky, který se v Ústí nad Orlicí koná každoročně v říjnu. (2018)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a kniha: Veselé chvíle v životě lidu českého, autor: Čeněk Zíbrt (1864-1932)
vyobrazení: ilustrace: Titulní list sbírky R. Htersberkovy České národní písně 1825, napodobený bez nápisu Iransparentem při Cecilce v Kostelci n. Vit.
