Na den svaté Cecilie, patronky hudebníků (22. 11.), se scházeli podle stanov členové hudebních a pěveckých spolků: literátských bratřin, zpěváckých a hudebních bratrstev, společnosti zváčů a svatebních družbů, k výročnímu shromáždění. Tam po mši svaté jednali o spolkových věcech, přijímali nové členy, prohlíželi hudební nástroje a rozhodovali o podpoře neduživých druhů, vdov a sirotků. K večeru šli do hospody, kde byla zahájena veselá taneční zábava Cecilská, „Cecilka“ na rozloučenou s veselostí před adventem a také se při ní vybíralo na dobročinné účely ve jménu patronky sv. Cecílie.
„Cecilky“ se účastnila po večeři a úklidu i chasa. Taneční síň byla vyzdobena věnci z chvojí a obrazem sv. Cecílie, jak hraje na varhany, rám byl okrášlen růžemi z červeného papíru. Přišli také sousedi s ženami a dcerami. Nebyla to však muzika slavnostní, se svátečním šatem. Na Cecilku se chodilo jen tak a napolo svátečně, ale zábava bývala stejně bujná, skočná jako o pouti, o obžínkách a posvícení, byla to slavnost celé obce. K půlnoci přišli i „maškarádi“: kominík, žid s rancem, mlynář, kovář s harmonikou, chasníci v ženských šatech a skotačili, škádlili sebe i tanečníky a děvčata v půlnoční přestávce. (1825)
