Na dnešní den připadá svátek svatého Huberta, patrona myslivců. Připomeňme si proto něco o tomto krásném "řemesle.“
Dříve lidé věřili, že myslivci jsou ve spojení s nadpřirozenými a temnými silami. Také věřili, že kdesi v zákoutí tichého boru si myslivci natrhají čarodějných bylin, že si kují kule zvláštním způsobem, že rozkazují zvěři po své vůli a ta že je ochotně poslouchá. Bylo tomu však proto, že myslivci dobře znali život zvěře a ptactva, byli vycvičeni ve střílení a znali léčivost a jedovatost různých rostlin, kterých dovedli úspěšně využívat při léčení lidí i zvířat.
Lidé se také domnívali, že myslivci mají spolky s ďáblem a že s jeho pomocí provádějí čáry. Dokonce si představovali ďábla jako myslivce, jak o tom vypravují lidové pohádky. Děvčata se zase svěřovala, že švarný myslivec dovede okouzlit jejich srdce a pytlák se bál vystřelit na myslivce, aby se od něho neodvrátila kulka k neopatrnému střelci. Není tedy divu, že právě v mysliveckém prostředí přežívaly a rodily se pověry, čáry a kouzla. Podle některých, je nejvíce čar a pověr spojeno právě s myslivci, ale i s pastýři a mlynáři.
Jako amulety „zajišťující“ nezranitelnost se nosily například kamzičí koule, peří sovy, hadí kůže omotaná kolem pasu, provaz z oběšence, kulka vyňatá z těla zastřeleného, a především pak mince s obrazem svatého Jiřího.
Pověry spojené s myslivci:
Když přijde někdo na učení myslivecké, dá si mistr jeho pozor, co poprvé střelí. Zastřelí-li čtvernohé zvíře, praví: "Zůstaneš dlouho u nás", zastřelí-li ptáka, tak říká: "Brzy nám ulítneš". (1855). Myslivcům a rybářům jdoucím na lov nemá nikdo přáti zdaru, neboť pak to s lovem špatně dopadne. Kdo chtěl jít na hon a mít dobrou mušku, měl hrábnout ručnicí třikrát pod práh u dveří pro hlínu, na ní pak třikrát plivnout, sliny s hlínou smíchat a výsledným "těstem" potřít ručnici.
- Vyjde-li myslivec ráno do lesa, má učinit cestu křížem a pak prý bude šťasten na zvěř.
- Když nemůžeš nic zastřelit, odšroubuj lauf a dej ho na tři hodiny do pomejí a než ji budeš nabíjet, jdi s ní, kde jsou dvě dřeva u vrchu srostlé a v prostředku ne, protáhni tou dírou 3krát ručnici a pak bude dobře lovit. Zkušeno jest.
- Na den sv. Filipa (3.5.) do slunce východu zastřel něco doma a s tou krví vytři ručnici. Pak octem pomazej vejstřelek a nos při sobě, tak budeš míti v myslivosti štěstí.
- Když chceš, aby myslivec nic zastřelit nemohl, když on jde na lov, pohleď na něj 3krát skrze prsty a potřetí se proti němu skrz ně naplij, a i kdyby více zvěře bylo, on nic nezabije.
- Myslivcovi můžeš udělati, aby nic netrefil, když vezmeš ze zastřeleného zvířete tři chlupy a zatluč je do osiky, jakmile tam zarostou, nezastřelí myslivec jaktěživ žádné zvíře, poněvadž se ruce pak třesou jako osika.
- Abys k žádnému úrazu nepřišel, vezmi zaječí běhák, pomaž ho sádlem z toho zajíce a vezmi též drozdovu hlavu, a to všechno nos při sobě. Budeš rázný a k žádnému úrazu nepřijdeš, nic se tě nechytne a budeš si jistý.
- Aby ses nebál žádný rány, vezmi mechu, který jest v hlavě umrlčí, zabal do pěkných šátků, nos je při sobě, neublíží ti žádná rána sečná ani střelná.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, kniha: Myslivecké pověry a čáry za starých časů v Čechách, 1889 a Český lid, K. Pejml, časopis Myslivost 06/2009
vyobrazení: obraz, autor: Ernst Gustav Doerell (1832 - 1877), malíř Českého středohoří a východního Krušnohoří. Obraz: Hrad Střekov od jihu, Doerellova olejomalba na plátně z roku 1860.
