Dnešní den patří svátku svatého Huberta, patrona myslivců. Pojďme si proto připomenout, jak naši předkové toto krásné řemeslo vnímali. V dřívějších dobách lidé věřili, že jsou myslivci ve spojení s nadpřirozenými a temnými silami. Kolovaly zvěsti, že v zapadlých koutech hlubokých lesů sbírají čarodějné byliny, odlévají kouzelné kule a poroučejí zvěři, která je slepě poslouchá. Důvod byl přitom prostý – myslivci dokonale znali chování zvěře i ptactva, byli výbornými střelci a rozuměli léčivým i jedovatým účinkům rostlin, což využívali k léčení lidí i zvířat.
Venkované se přesto domnívali, že myslivci uzavírají spolky s ďáblem, který jim pomáhá čarovat. Ostatně i samotného čerta si lidé v pohádkách často představovali právě v myslivecké uniformě. Dívky zase věřily, že švarný myslivec dokáže snadno očarovat jejich srdce, a pytláci se báli na lesníky vystřelit ze strachu, že by se kulka magicky otočila proti nim. Není divu, že právě v mysliveckém prostředí bujely pověry a kouzla. Podle historických pramenů bylo ostatně nejvíce magických pověr spojeno právě s myslivci, pastýři a mlynáři.
Jako amulety zajišťující absolutní nezranitelnost a štěstí při lovu u sebe myslivci i pytláci nosili nejrůznější bizarní předměty. Velké oblibě se těšily takzvané kamzičí koule (bezoáry ze žaludku kamzíků, kterým se přisuzovala magická moc), soví peří nebo hadí kůže pevně omotaná kolem pasu. Pro silnou ochranu se lidé v lese neštítili použít ani morbidní předměty, jako byl provaz z oběšence nebo kulka vyňatá z těla zastřeleného člověka či zvířete. Vůbec nejvyhledávanějším a nejrozšířenějším ochranným talismanem však byla mince s vyobrazením svatého Jiřího, jedoucího na koni a bojujícího s drakem. Tento křesťanský motiv měl střelce spolehlivě chránit před zbloudilými střelami, útokem divoké zvěře i jakýmkoliv neštěstím v hlubokých lesích.
Pověry spojené s myslivci:
Když přijde někdo na učení myslivecké, dá si mistr jeho pozor, co poprvé střelí. Zastřelí-li čtvernohé zvíře, praví: "Zůstaneš dlouho u nás", zastřelí-li ptáka, tak říká: "Brzy nám ulítneš". (1855). Myslivcům a rybářům jdoucím na lov nemá nikdo přáti zdaru, neboť pak to s lovem špatně dopadne. Kdo chtěl jít na hon a mít dobrou mušku, měl hrábnout ručnicí třikrát pod práh u dveří pro hlínu, na ní pak třikrát plivnout, sliny s hlínou smíchat a výsledným "těstem" potřít ručnici.
- Vyjde-li myslivec ráno do lesa, má učinit cestu křížem a pak prý bude šťasten na zvěř.
- Když nemůžeš nic zastřelit, odšroubuj lauf a dej ho na tři hodiny do pomejí a než ji budeš nabíjet, jdi s ní, kde jsou dvě dřeva u vrchu srostlé a v prostředku ne, protáhni tou dírou 3krát ručnici a pak bude dobře lovit. Zkušeno jest.
- Na den sv. Filipa (3.5.) do slunce východu zastřel něco doma a s tou krví vytři ručnici. Pak octem pomazej vejstřelek a nos při sobě, tak budeš míti v myslivosti štěstí.
- Když chceš, aby myslivec nic zastřelit nemohl, když on jde na lov, pohleď na něj 3krát skrze prsty a potřetí se proti němu skrz ně naplij, a i kdyby více zvěře bylo, on nic nezabije.
- Myslivcovi můžeš udělati, aby nic netrefil, když vezmeš ze zastřeleného zvířete tři chlupy a zatluč je do osiky, jakmile tam zarostou, nezastřelí myslivec jaktěživ žádné zvíře, poněvadž se ruce pak třesou jako osika.
- Abys k žádnému úrazu nepřišel, vezmi zaječí běhák, pomaž ho sádlem z toho zajíce a vezmi též drozdovu hlavu, a to všechno nos při sobě. Budeš rázný a k žádnému úrazu nepřijdeš, nic se tě nechytne a budeš si jistý.
- Aby ses nebál žádný rány, vezmi mechu, který jest v hlavě umrlčí, zabal do pěkných šátků, nos je při sobě, neublíží ti žádná rána sečná ani střelná.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, kniha: Myslivecké pověry a čáry za starých časů v Čechách, 1889 a Český lid, K. Pejml, časopis Myslivost 06/2009
vyobrazení: obraz, autor: Ernst Gustav Doerell (1832 - 1877), malíř Českého středohoří a východního Krušnohoří. Obraz: Hrad Střekov od jihu, Doerellova olejomalba na plátně z roku 1860.
