Dříve lidé věřili, že myslivci jsou ve spojení s nadpřirozenými a temnými silami. Také věřili, že kdesi v zákoutí tichého boru si myslivci natrhají čarodějných bylin, že si kují kule zvláštním způsobem, že rozkazují zvěři po své vůli a ta že je ochotně poslouchá. Bylo tomu však proto, že myslivci dobře znali život zvěře a ptactva, byli vycvičeni ve střílení a znali léčivost a jedovatost různých rostlin, kterých dovedli úspěšně využívat při léčení lidí i zvířat.
Lidé se také domnívali, že myslivci mají spolky s ďáblem a že s jeho pomocí provádějí čáry. Dokonce si představovali ďábla jako myslivce, jak o tom vypravují lidové pohádky. Děvčata se zase svěřovala, že švarný myslivec dovede okouzlit jejich srdce a pytlák se bál vystřelit na myslivce, aby se od něho neodvrátila kulka k neopatrnému střelci. Není tedy divu, že právě v mysliveckém prostředí přežívaly a rodily se pověry, čáry a kouzla. Podle některých, je nejvíce čar a pověr spojeno právě s myslivci, ale i s pastýři a mlynáři.
