Každým rokem o masopustním úterý ožívá poklidné jihočeské město Milevsko hlučným a nebývalým ruchem. Koná se tu největší masopustní průvod v Čechách. Díky své výjimečnosti byly Milevské maškary dokonce zapsány na unikátní Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Díky fotkám a záznamům spolku Milevské maškary můžeme nahlédnout do historie tohoto lidového veselí.
Milevské maškarní průvody ve své nynější podobě se datují od roku 1862. Vyvinuly se ze středověkých lidových her, které v kraji byly provozovány. Byly to hry: Barborky, Mikuláši, Lucie, Perechty, Tři králové, Liška, Řehoři, Líto, Hra o svaté Dorotě a Bakus. Některé z těchto her, jmenovitě Hru o sv. Dorotě, použil E. F. Burian ke svým lidovým suitám. Učinkování v průvodu se svou maškarou bývalo zvláštním vyznamenáním a bylo vyhrazeno jenom milevským občanům. O každém účastníku, který chtěl při maškarách účinkovat, hlasovalo maškarní komité, které se časem z místních občanů vytvořilo.
Od dob středověkých slavili v Milevsku konec masopustu Bakusem, který v pondělí a úterý masopustní obcházel městem po hostincích a který na Popeleční středu býval pochován v bývalém potoce, který tehdy tekl přes náměstí "pod faru", později po úpravě náměstí v rybníce Kuklíku nebo u Sádek. Bakusův průvod tvořily komické figury jeho ženy s dítětem, hrobaři, kostelník, kněz, smuteční zpěváci, ministranti a kdesi vzadu bláznivý "s křížkem po funuse". Bakus byl vezen na káře a oblečen byl do oděvu vycpaného hrachovinou.
V těch dobách se již k Bakusovi připojovaly různé jiné komické figury, které v roce 1862 již tvořily celý pestrý a početný maškarní průvod. Po odpadnutí Bakuse měly maškarní průvody každoročně svůj určitý ráz. Během doby se některé figury staly nezbytnou součástí maškarního průvodu a také Bakus se objevil mezi maškarními skupinami, jenomže již bez pochovávání a bez ceremonií, které sním kdysi bývaly předváděny. Ráz maškar často míval vztah k problémům doby nebo časovým událostem.
Maškary v roce 1914:
Byly to poslední maškary před 1. světovou válkou, která jejich pořádání na dlouhou dobu přerušila. Na plakátě, který tyto maškary ohlašoval čteme: „Dramatický odbor Maškarního komité sehraje v úterý masopustní v den sv. Matěje 24.února 1914 odpoledne „Prodaný ženich”. Nejnovější novinka mistra Kopejtka, na slovo vzatého nejsvětovějšího divadla v Klepařově. Nevídaná novinka! 99 účinkujících osob! Nádherná výprava! Vlastní padesátičlenná kapela! Divadlo provede se celým městem. Hlavní děj na jevišti na náměstí. Po divadle v přírodě velký masopustní mumraj v sálech u Koníčka. Začátek v 7 hodin večer. Vstupné – člen 60 h, nečlen 1 K 20 h, druhá dáma 60 h. Uctivě zve k této švandě maškarní komité.”
Maškary v období válek:
Po světové válce nechtěly úřady pořádání maškar povolit. Všechny snahy jednotlivců o získání povolení se rozbíjely o zákaz tehdejšího hejtmana Žáka. V roce 1924 si však několik jednotlivců přece uspořádalo o Masopustním úterý svůj vlastní veselý konec masopustu. Přes všechny zákazy tehdy B. Dušek si oblékl šaty, jako nosíval hejtman Žák, vycpal si záda, na hlavu vzal šedivý klobouk a s jedním ramenem nahoru a holí v ruce chodil po Milevsku. Každý věděl, koho karikuje, ale ježto tak chodil i v neděli, nebylo z toho nic.
Před hostinec Richarda Fulneckého v Riegrově ulici přijelo auto, z něhož vystoupili tři maskovaní páni v cylindrech, představili se jako zdravotní komise a prohlíželi záchody. Potom odjeli do Přeborova, kde dělali totéž. Karikovali hejtmana Žáka, který byl znám svým koníčkem prohlížet v hostincích tato hygienická zařízení. Členové „zdravotní komise” byli Svatek st., Jeřábek st. a Pokorný st. O tomtéž Masopustním úterý se oblékl v hotelu „Hospodářská záložna” J. Panec za starého vojenského vysloužilce. Na hlavu si posadil kašket, v ruce měl rezavý plechový tuplák a s pivem a posadil se na otep slámy ve vozíku taženém dvěma řeznickými psi. Sotva vyjeli na náměstí, dověděl se o tom hejtman Žák, který telefonicky vyzval radnici, aby zakročila.
Strážník J. Stehlík dohonil průvod v Riegrově ulici. Po jeho zákroku se vrátili všichni domů. Za několik dní dostali J. Panec, dále B. Svatek, který Pance líčil, a B. Štědrý, který líčení dokončil, trestní výměry. Měli zaplatit 40,- Kč pokuty nebo si odsedět 24 hodin ve vězení. Učedník od Emanů, který jel s vozíkem, dostal 20,- Kč pokuty nebo 6 hodin vězení. Postižení se několikrát odvolávali, ale bezvýsledně. B. Štědrý dostal vyrozumění, že cestou milosti se mu snižuje ze 40,- Kč na 60,- Kč! J. Panec brzy nato zemřel, nezaplatil tedy nic, ostatní pak, když do Milevska přišel nový hejtman Hladík, který se celému směšnému případu vysmál, zaplatil, aby měl pokoj. Když jim hejtman Hladík řekl, že by dalšími protesty nic nezískali.
Maškary v době okupace:
Celý článek najdete na stránkách píseckého deníku zde:
(obrázek z Masopustu v roce 1936)
