Masopustní maškary mají v Milevsku dlouhou tradici, i zde dříve pochovávali Bakuse, neboli Masopusta. V polovině 19. století existovaly dvě formy průvodu Bakuse. Byl pouliční Bakus a žebravý Bakus. Ten žebravý Bakus byl takový průvod, který chodil s Bakusem v čele po hostincích a snažil se na tom něco vyzískat, nějakou kořalku nebo dobrotu. Druhý průvod, pouliční Bakus se věnoval pouze obveselení veřejnosti a zábavě. Víme, že třeba v roce 1864 se průvod skládal z Bakuse, dva další pomocníci tahali káru, na které jel, dále tam byl vykonavatel, pomocník, dva hoši, čtyři hrobaři, Bakusova žena s dítětem na ruce, která se pak stala vdovou, protože Bakus byl pohřben, čtyři smuteční zpěváci a na konci průvodu šla taková zajímavá figura, která se uvádí jako Potrhlý, měl jít vlastně s křížkem po funuse, on ten průvod uzavíral. Tyto postavy šly podle ustáleného zvyku po městě, sehrávaly jednotlivé scénky, a nakonec měl být Bakus pohřben, tak se vlastně loučili s tím masopustem.
Bakuse nepohřbili samozřejmě doslova, hodili ho do vykopané díry ve sněhu, zasypali ho, do úst mu strčili trychtýř a lili do něj pivo. Lili jej do něj tak dlouho, až už dotyčný nemohl polykat, to pivo mu teklo z úst ven, v tu chvíli oni přestali a ten sněhový hrob zaházeli až po okraj. I když představitel toho Bakusa měl na sobě kostým dostatečně vycpaný, hrachovinou a různými starými hadry, aby měl ty správné rozměry, tak přece jenom se občas stávalo, že v tom sněhovém hrobě občas nastydnul. V roce 1862 nebo 1863 představitel Bakusa dokonce nastydnul tak, že dostal zápal plic a zemřel. Potom pak byl na nějakou dobu maškarní průvod s Bakusem v nemilosti vrchnosti a začal se zase provozovat až o něco později.
Po zákazu Bakusa se každým rokem strojili za maškary i přední zámožní občan. Kostýmy byly většinou nákladně pořízené, jimiž předváděli i vzpomínky na bývalého bakusa. Tak některý se strojil za bakusa, jiný za hrobaře, ale schválně se oblékli jinak, než to bývalo při zakázaném Bakusovi. Hrobař měl třeba krátký kožich, chlupy navrch obrácený, lopatu i kolečko a pohazoval sněhem bakusa sedícího na káře, na Velkém i Malém náměstí i v Klášteře. Jiný představoval bláznivého »s Křížkem po funuse«, ale místo křížku nosíval některý rok na tyči pometlo, jiným rokem pohrabáč. K nim přibývaly různé maškary: poustevník, doktor, hostinský, který měl na prsou tabulku s čárkami za dlužné pivo, bakusovu káru táhly opice.
Mezi novými maškarami vynikala »Spravedlnost«, která pak při zastávkách na náměstích a jinde odsuzovala a dala bakusa stínati katem. Maska „Spravedlnost“ představovala anděla se zavázanýma očima, který držel v ruce váhy. Dal se nositi na nosítkách. Při odsuzování bakusa vyčítala mu „Spravedlnost“ všecky jeho činy a odsoudila ho konečně k smrti. Bakus měl na hlavě přidělanou falešnou hlavu, kterou kat mečem srazil.
Po maškarách býval bál u Vodňanských, kam maškary táhly na závěrek průvodu. V půlnoční přestávce účastníci plesu, kteří odpoledne byli přistrojeni za maškary, šli se ze svého plesového úboru převléci do svých masek, a přišli pobavit ostatní hosty plesu. Muž v převleku za „Spravedlnost“ by se tam na nosítkách dveřmi nedostal, a proto se převlékl za kluka v dámských šatech s rozparkem vzadu a s tabulkou („lístkem“), na níž byla napsána abeceda. S tabulkou znenadání vrazil mezi ženské u stolu, ukázal na „i“ na tabulce a pronikavě vykřikl „i!“, že se všecky lekly. V kuchyni mu ženské, aby nevěděl, daly do rozparku visící šátek, pomazaný povidly, a tak chodil pro všeobecné veselí mezi dámami, které si ho takřka podávaly, až byl od samých “legrací“ všecek zmořen.
zdroj: archiv Antonín ViK a Masopust držíme… (1910), napsal DR. Čeněk Zíbrt
Ilustrační fotografie: Masopust, Milevsko, 2017
