Masopustní maškary mají v Milevsku dlouhou tradici, i zde dříve pochovávali Bakuse, neboli Masopusta. V polovině 19. století existovaly dvě formy průvodu Bakuse. Byl pouliční Bakus a žebravý Bakus. Ten žebravý Bakus byl takový průvod, který chodil s Bakusem v čele po hostincích a snažil se na tom něco vyzískat, nějakou kořalku nebo dobrotu. Druhý průvod, pouliční Bakus se věnoval pouze obveselení veřejnosti a zábavě. Víme, že třeba v roce 1864 se průvod skládal z Bakuse, dva další pomocníci tahali káru, na které jel, dále tam byl vykonavatel, pomocník, dva hoši, čtyři hrobaři, Bakusova žena s dítětem na ruce, která se pak stala vdovou, protože Bakus byl pohřben, čtyři smuteční zpěváci a na konci průvodu šla taková zajímavá figura, která se uvádí jako Potrhlý, měl jít vlastně s křížkem po funuse, on ten průvod uzavíral. Tyto postavy šly podle ustáleného zvyku po městě, sehrávaly jednotlivé scénky, a nakonec měl být Bakus pohřben, tak se vlastně loučili s tím masopustem.
Bakuse nepohřbili samozřejmě doslova, hodili ho do vykopané díry ve sněhu, zasypali ho, do úst mu strčili trychtýř a lili do něj pivo. Lili jej do něj tak dlouho, až už dotyčný nemohl polykat, to pivo mu teklo z úst ven, v tu chvíli oni přestali a ten sněhový hrob zaházeli až po okraj. I když představitel toho Bakusa měl na sobě kostým dostatečně vycpaný, hrachovinou a různými starými hadry, aby měl ty správné rozměry, tak přece jenom se občas stávalo, že v tom sněhovém hrobě občas nastydnul. V roce 1862 nebo 1863 představitel Bakusa dokonce nastydnul tak, že dostal zápal plic a zemřel. Potom pak byl na nějakou dobu maškarní průvod s Bakusem v nemilosti vrchnosti a začal se zase provozovat až o něco později.
