Husa platí v martinských obyčejích jak ve smyslu daně, dávky, tak svátečního jídla. Kořeny tradice martinské husy lze dohledat v Německu, kde již za vlády císaře Karla Velikého byl den sv. Martina podzimním termínem k odvádění úroků (též „bílé vykrmené husy”) a robotních dávek vrchnosti. Pojmenování "martinská husa" se pravděpodobně dochovalo ze středověku, kdy byl nejvíce rozšířen chov hus za Hohenštaufovců (1138 - 1245), kdy byl desátek klášterům placen husami obyčejně 11. listopadu.
Na Moravě je z roku 1552 doložena koupě dvora Radotice, který byl na sv. Martina telčské vrchnosti povinován odvodem kopy grošů a „bílou husou s červenýma očima“ (tzn. dobře vykrmenou). Odvádění hus se někdy odehrávalo za mimořádných ceremonií, např. jihomoravská obec Dyjákovice odevzdávala každoročně husu na zámek do Moravského Krumlova na vyzdobeném voze, taženém čtyřmi bělouši.
