Lidové obyčeje přelomu roku jsou různorodé, mnohé dnes živé zvyky a tradice mají kořeny až v předkřesťanských dobách, a navíc podle našich předků měla silvestrovská noc magickou moc, a tak se tomuto dnu přisuzuje i mnoho pověr:
Nejpozději na Silvestra by se lidé měli zbavit všech dluhů a vrátit vše půjčené, aby mohli začít pěkně od začátku. Hospodyně musela těsně před půlnocí sebrat ze všech šňůr prádlo, aby rodinu nepostihlo neštěstí. Nesmělo se v ten den ani prát a věšet prádlo, pověra pak doslova praví: "Kdo vyprané prádlo pověsí, tomu se pak možná někdo oběsí." Místy se pálí jmelí rok staré, aby s ním odešlo vše co bylo špatné (nové jmelí visí od 24.12).
Na těšínském Slezsku se nesmělo zametat, aby se nevymetlo z domu štěstí nebo způsobovat hluk. Kdo v rodině tento den vstával poslední, ten to vždy schytal, byl terčem posměchu. Všechny tradiční příkazy a úkazy vyplývají ze starého názoru, že nepříhodná činnost v tento den by mohla nepříznivě ovlivnit osud člověka v nastávajícím období.
Zápas starého roku s novým se v představách uchytil takto:
Na Velvarsku se říkalo: "Kdo jde na Sylvestra o půlnoci na most, uvidí, jak se pere starý rok s novým." V Kunovicích ve Slezsku se vypravovalo dětem, že se někde za pasekami každoročně odbývá o půlnoci velký zápas mezi starým a novým rokem. Po dlouhém boji nový rok přece jen zvítězil a ujmul se panování. Pokud děti maminku prosily, aby šla s nimi se na tento zápas podívat, tak jim bylo odpovězeno, že kdo tam šel a přihlížel, že by do roka umřel.
V Pitíně na Uherskobrodsku se vypravovalo, že o půlnoci před Novým rokem se bije starý rok s novým na střeše fary. Ve Slezsku si povídali, že Nový rok o půlnoci počíná panství tím, že se na návsi před kaplí se starým rokem potýká.
Některé věštby byly spojené i se smrtí:
- Na Silvestra na západní Moravě hospodyně upekla každému domácímu po bochníčku, v němž bylo zapíchnuto slepičí pérko. Čí pérko při pečení ohořelo, ten do roka zemřel.
- Na Vysočině a východní Moravě se věštil osud z hromádek soli vysypaných na stůl: tolik hromádek, kolik bylo v domácnosti lidí. Čí byla hromádka soli do rána rozteklá, ten měl do roka zemřít.
zdroj: archiv Antonín Vik, Veselé chvíle v životě lidu českého – Čeněk Zíbrt a Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře - Eva Večerková
vyobrazení: pohlednice
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
