Ještě před první světovou válkou bývaly obchůzky Lucie neodmyslitelnou součástí předvánoční atmosféry na českých, moravských a slezských vesnicích. Byl to jeden z nejkrásnějších svátků před Vánocemi. Někde si dokonce tento svátek oblíbili více než den svatého Mikuláše. Možná to bylo i tím, že velkým úkolem svaté Lucie bylo vymetat tmu a přinášet světlo.
Lucky byly po Barborkách další bytosti, které chodívaly strašit dům od domu. Chodívaly 12. prosince za soumraku a byly zahaleny v bílé barvě čistoty, nevinnosti, ale také smrti. Postavy těchto démonických žen, které zosobňovaly duchy ženských prapředků mají se svatou Lucií společné především jméno. V každém kraji vypadají Lucky trochu jinak, nejčastěji chodily zahaleny v plachetce a ojediněle hlavně na Táborsku s maskou a s velkým zobákem, kterým bylo možno i klapat. Zobák symbolizuje očištění či odseknutí člověka od všeho starého, zlého, temného a nežádoucího. Někdy, ale ke strašení dobře postačil jen pomoučený obličej. Lucky mlčely, někde i syčely a všechno předváděly jen pantomimou, o to víc se jich děti a dospělí báli.
Ve staveních kontrolovaly, jestli se nepřede len nebo nedere peří, protože na den Lucie platil přísný zákaz předení a draní. Když některou hospodyni při této práci přistihly, peří rozfoukaly a kužel s přízí si odnesly. Lucky také zjišťovaly, jak je domácnost uklizená anebo samy také napodobovaly různé domácí práce, ometaly, bílily stěny, drhly podlahy, nebo rozdělávaly oheň. Mimo vařechu nosívaly maskované bytosti i husí křídlo, kterým z usedlosti vymetaly všechny nečistoty a nemoci. Tento úklid, tak jako bílý šat či zobáky symbolizovaly očistu od všeho starého a nepotřebného.
Úmysly Lucek nebyly vždy tak čisté jak jejich bílé šaty, nosily totiž veliké nože a hrozily dětem, které se na štědrý den nepostí, že jim rozpářou bříška a naplní kroupami. Ale naopak ty děti, které se uměly hezky pomodlit, obdarovávaly. Někde však s nimi chodily i další masky: poustevník, kominík, řezník, cikánská rodina.
Místy bývaly ženy během obchůzky počastovány přípitkem a v mnoha domácnostech bylo pro ně přichystáno pohoštění. Obchůzka se často odehrávala podle následujícího scénáře: Během zpěvu první části písně lucky zahájily činnost (úklid domu a holení mužů), následoval přípitek, případně malé pohoštění. Zazněla druhá část písně, na rozloučenou, pak se hospodáři poděkovalo za pohostinnost. Přípitek utvrzoval vztah mezi domácím a hostem. Odmítnutí bylo společensky nepřípustné, mohlo to být považováno za porušení pravidla, tudíž jistou odcizenost. Stejně jako je slušností nabízené zkonzumovat, opak znamená daru si nevážit. Přípitek také symbolizoval požehnání do nového roku. Lucky si s hostiteli připíjely na zdraví a opětné shledání. Tam, kde se zdržely u prostřené tabule, bývalo veselo. Vyprávěly se veselé příhody, vtip střídal vtip, celé posezení se neslo v žertovné a veselé náladě.
Na Hané chodila večer před sv. Lucií po domech veselá či spíše dovádivá dívka, která měla v ruce vařečku a tenčím koncem bodala po zádech každého, kdo se k ní přiblížil, nebo ho naopak plácala silnějším plochým koncem. Zaměřila se na dospělé, děti nechala být bez povšimnutí. Někdy místo dívky chodíval chlapec, přestrojený za hrbatou ženskou, na tváři měl škrabošku a jinak se choval stejně jako děvče. Jinde na Moravě zase Lucie nosila nádobu se sazemi a peroutku. Ometala nejen stěny stavení, ale černými sazemi barvila tváře dětí i dospělých. Byla místa, kde obchůzka Lucie připomínala divadelní představení. Však tam také Lucie nechodila sama, ale v doprovodu mladého prince, krále, anděla i kata, důležitých postav z legendy o smrti světice.
Černá Lucie ze Šumavy:
V některých pošumavských vesnicích můžeme Lucii v předvánočním čase spatřit dodnes. Je to často osůbka trestající mužské pokolení, provádějící mu všelijaké žertíky, ale pouze do půlnoci, než se zlomí čas. Například v okolí Sušice chodívá "Lucije" dodnes. A dokonce nikoli jedna, ale zpravidla jich přichází hned šest nebo dokonce osm. Za tajemnou postavu se převlékají převážně vdané ženy. Vodí je "Černá Lucie", oblečená do černých až na zem splývajících šatů, na hlavě s delším černým závojem a v ruce s modlitebními knížkami. Výrazně se odlišuje od ostatních Lucií, které jsou celé v bílém, přes hlavy mají hustý bílý závoj podobající se škrabošce uvázané přes obličej. Jedna nese vařečku, druhá koště, třetí váleček na těsto, čtvrtá velkou dřevěnou břitvu na holení, pátá štětku na bílení. Vstupují do domu a prozpěvují. Jediná černá Lucie mlčí a nezpívá. Při druhé sloce si klekne uprostřed místnosti a začne si číst v modlitební knížce. Bílé Lucie dozpívají a hned se pustí do úklidu, kdy prosmejčí každý kout a snaží se nahlédnout do každičkého místa místnosti. Pustí se také do symbolického holení přítomných mužů a tato část patří mezi nejveselejší chvíle celé obchůzky. Poté jsou Lucie obdarovány, dostanou peníze a pití a na odchodu začnou zpívat:
My vám všechny děkujeme za tu zdvořilost,
co vy jste nám prokázali, máme na tom dost.
My vám všechny děkujem, štěstí zdraví vinšujem,
v nebeském království všichni se sejdem.
Někde Lucky přepadaly muže přímo v hospodě u piva, a to je pak natírali hořčicí, kolomazí, zasypávaly je moukou a šťouchaly je vařečkami. Prý proto, že jsou líní a nepomohou s domácím úklidem před svátky. Místy Lucky plnily podobnou roli jako Mikuláš. Chodily i podobně jako Mikuláš, v předvečer svátku – tradičně z toho důvodu, že pro naše předky kdysi začínal nový den již západem slunce předchozího dne. Svátek svaté Lucie patřil k pěkným adventním zvykům, jehož oslavy už ale pomalu vymizely.
Nejstarší dochovaná zpráva o obchůzkách Lucek:
Najdeme ji v díle Jana Jakuba Ryby z roku 1804: "Lucky „trestaly“ děti. Lucka byla bíle zahalená a s maskovanou tváří, ztělesňovala strach a hrůzu. Navštěvovala jednotlivá stavení a strašila děti, že jim rozpáře břicho nožem, když se o adventu nebudou postit."
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, kniha: Den se krátí, noc se dlouží, 1910 - Čeněk Zíbrt a Letem světem, 1932
Stará Šumava: zakrasnejsivimperk.cz
vyobrazení: fotografie z pořadu ČT - Svatá Barbora a svatá Lucie
