Od Chotouně v Kouřimsku, rodiště sv. Prokopa, až do Sázavy, podél "čertovy brázdy", kterou světec dle pověsti spřežením ďáblů vyoral, leží kraj plný památek a upomínek na svatého muže, a po více než osmi stech let kolují mezi lidem četné legendy, obetkávající kouzlem poezie osobu Prokopovu.
O léčivém prameni, první světcův zázrak:
U kostela v Chotouni je Prokopova studánka - „Prokopka“. — Matka Prokopova byla stížená „shnilou zimnicí“ a nikdo jí nedovedl pomoci. Tu její maličký syn se skrytě modlil na zahradě za zdraví matičky. Najednou ze země vyrazil pramének vody, dítě vody nabralo a neslo ji matce. A hle! Voda ji uzdravila! Zdaleka široka následující léta pak přicházeli lidé zimnicí ztížení a nalezli zde uzdravení. Traduje se, že voda má velmi pozitivní vliv i na mužskou potenci a u žen zase příznivě ovlivňuje otěhotnění s tím, že po užívání zdejší vody se rozhodně narodí dívka. Studánka dávala vodu zvláštní, chutnala prý jako víno. Když však začali s ní lidé „kšeftařit“, proměnila se voda v obyčejnou.
Jiná legenda o původu studánky je prozaičtější, podle které když rodiče sv. Prokopa marně hledali pitnou vodu v okolí rodného dvorce, vzal malý Prokop proutek, který zarazil do země tak prudce, že na tom místě vytryskl pramen. Objevení pramene je tak považováno za vůbec první světcův zázrak.
Další pověsti vypravuji:
- V sázavské kapličce, kde dle pověsti sv. Prokop se zdržoval, byla jeho socha z lipového dřeva, a též při ní býval na řetízku černý čertík, v tlamě s ohněm. Pohoršoval a budil strach mezi dětmi, proto jej zničili.
- O veliké starobylé lípě u Milkova v Žatecku koluje pověst, že vyrostla z hole sv. Prokopa, když ji světec do země zabodl. (P. Sobotka, Rostlinstvo 97.)
- Jiná pověst vypravuje, jak byly vypuzeny straky z údolí Sázavského, že se tam podnes neobjevily. Rušily svým pronikavým skřekem posvátné ticho, překážely světci v modlitbách a rozjímáních. Modlil prý se, aby ho Bůh zbavil těchto rušitelů. A hle, straky rázem odlétly a od té doby se neobjevily.
- O poutích svatoprokopských putují mladé i staré panny na Sázavu i do Chotouně, aby se záhy vdaly.
- Kdekoliv se sv. Prokop usadil, vyrostla podléška (jaterník - krásná modrá jarní květinka)
O koflíku a lžičce sv. Prokopa
V sázavském chrámě se nachází dřevěný koflík sv. Prokopa se lžičkou, které prý vyrobil světec vlastníma rukama. Sv. Prokop z této nádoby dal napít vody knížeti Oldřichovi a voda se přeměnila ve víno. První zmínka o tomto koflíku se nám zachovala ze 13. stol., kdy se na Sázavě uzdravil šílený člověk, který se z něho napil. Za husitských bouří byl koflík ukraden, ale Bůh se postaral, aby se neztratil. Ti, kdo ho ukradli, jej cestou z kláštera na cestě přes vrch Veletín k Praze odhodili. Po jisté době ho našla jedna sázavská žena a odevzdala ho pánům z Valdštejna na Komorním Hrádku. Za třicetileté války byl koflík také uchráněn zničení či ukradení a r. 1669 byl vrácen klášteru. Po zrušení kláštera Josefem II. se znovu někam ztratil, až byl i se lžičkou nalezen r. 1811 v Broumově. Patron kostela Vilém Tiegel se sázavským farářem Janem Chmelou vymohli vrácení těchto památek na Sázavu, kde jsou dodnes uchovávány v sakristii. Dříve bylo zvykem, že poutníci dostávali po mši sv. z koflíku napít vína nebo vody ze studánky Vosovky.
O studánce Vosovka:
Dalším místem v Sázavě, spojeným se sv. Prokopem, je studánka Vosovka. Nachází se na opačném břehu řeky než klášter, asi 300 metrů od mostu směrem po proudu. Mnozí lidé spojují tuto studánku s místem, kde sv. Prokop proměnil vodu ve víno při setkání s knížetem Oldřichem. Také zde byli v dřívějších dobách i dnes mnozí lidé vyslyšeni, když s vírou pili vodu ze studánky a prosili sv. Prokopa o uzdravení. Voda ve studánce je dobrá, ale není „zázračná“. Bůh se však sklání ke svým dětem, kteří na tomto místě prosí o pomoc na přímluvu sázavského světce. V roce 1713 zde byla postavena kaplička a později i malé lázně, které však již zanikly. O pouti 4. července zde byla ráno sloužena mše sv. a pak se šlo průvodem do kláštera.
Pro povzbuzení víry si připomeňme aspoň jeden zázrak, který se udál u studánky: Roku 1701 byl pozván k poutní slavnosti za kazatele P. Štěpán, kvardián kapucínského kláštera v Kolíně. Ten, když se připravoval na kázání, shledal v sázavském archivu popis zázračných uzdravení, jež se tam stala v minulých letech na přímluvu sv. Prokopa. Sám již delší dobu snášel velikou bolest v pravém rameni. Hned po kázání si vyžádal světcův koflík a spěchal s ním k Vosovce s vírou v Boží pomoc, aby se napil vody ze studánky proti svému neduhu. Osmého dne poté pominula bolest v rameni a více se nevrátila.
O hrobu sv. Prokopa, který činí zázraky:
Centrem Sázavského kláštera je kostel, ve kterém jsou v kryptě uloženy ostatky sv. Prokopa. Poloha krypty odpovídá původní kryptě, kde byl sv. Prokop pochován. V Letopise Mnicha Sázavského jsou zaznamenány např. tyto zázraky ze 13. století:
- Osvobození posedlého panoše u hrobu
„Panoš jednoho šlechtice byl zachvácen takovým trápením zlého ducha, že nemohl ani stát, ani sedět, ani chodit, ani si nijak odpočinout. Konečně přišel do sázavského kláštera. Tam vešel do kostela, rozepjal ruce v podobě křídel a se strašným křikem chodil pozpátku, sem a tam běhal a neměl pokoje. Zatím se přiblížilo výročí blaženého muže (4. července) a lid se sešel k mešní slavnosti. Tu i on se slzami přistoupil k jeho hrobu, aby jej uctil, a náhle byl uzdraven a odešel odtud, zatímco lid i my jsme chválili Boha.“
- Osvobození a uzdravení polomrtvého a pomateného chlapce na hrobě
„Jeden mladík, když ho rodiče v neděli pobízeli, aby s nimi šel na svatou mešní slavnost, odepřel a raději pospíchal k chlapeckým hrám. Když se však vracel domů, ďábel se ho zmocnil, svázal ho a svrhl do močálu, aby ho utopil. Tu on křičel a na pomoc se dovolával milosti Boží a jmen ostatních svatých. Zatím jeho rodiče přišli z kostela a čekali ho, ale on nepřicházel. I honem poslali jednoho chlapce hledat ho. Ten běžel stejnou cestou, kterou onen chodíval, a uslyšel ho křičet. Zabočil k močálu, zděsil se, utíkal zpět a vyprávěl jeho rodičům, co se stalo. Oni přišli a nalezli ho polomrtvého a smyslů zbaveného. Dovedli jej k hrobu muže Božího, kde se vytrvale modlili, setrvávali v postech a bděních, a osmého dne se chlapci dostalo zdraví na mysli i na těle.“
- Uzdravení ženy z Kolína
„Roku 1321 přišla s vírou k hrobu sv. Prokopa žena, která byla shrbená a měla bolesti ve všech údech. Povzbuzena uzdravením slepé dívky i ona s vírou prosila na světcově hrobě za uzdravení. Když se dotkla hrobu, ucítila velké teplo v celém těle, a když se vzpamatovala, stála vzpřímená a úplně zdravá. Se slzami vděčnosti začala hlasitě děkovat sv. Prokopu, což bylo k velkému povzbuzení všech, kteří byli v chrámu.“
zdroj: archiv Antonín ViK
www.sv.prokop-sazava.cz
Od kolébky do hrobu, lidopisné obrázky z Poděbradska – Josef Čečetka (1871-1942)
vyobrazení: obraz sv. Prokopa (dle obrazu sázavského)
