Zvláštní obyčej zachovává se posud v některých vesnicích v nejbližším okolí Chrudimi, zejména v Kočíně. Pokřtěné dítě nesmí býti myto ani koupáno, až teprve třetího dne po křtu. Když nastane třetí den, tu slaveny bývají tzv. „smejvánky“. Děti, i dospělí ze sousedstva přijdou do chalupy rodičů dítěte a tu jsou pohoštěni kaší, oplatkami a sladkou kořalkou. Hosté pijí hodně: „aby dítě hodně rostlo“. Tak se děje všude, nechť je novorozené dítko chlapec, nechť je děvče. Pak dají novorozeně do vaničky a babička je vykoupá. Tento slavnostní způsob prvé koupele po křtu se nazývá „smejvánky“, které však nyní nejsou tak již slavné, jako bývaly před lety. (časopis Český lid, l. p. 1895)
Kolébám tě, uspávám tě, mé děťátko –
ty jsi naše roztomilé holoubátko.
Zavři očka, spinkej tiše, můj kvítečku –
až se vyspíš, zasměješ se na matičku.
hejčidlo - jde o plachtu, zavěšenou mezi třemi nebo dvěma bidly, stromy. Je to vlastně obdoba houpací sítě, v níž dříve mívaly naše prababičky děti.
zdroj: archiv Antonín ViK, časopis Český lid 1895
vyobrazení: pohlednice, Josef Douba
