Králky, králenky, královničky, všelijak se říká družině děvčátek, která se o svatodušní neděli vydává na obchůzku po vsi. Říká se, že které stavení navštíví, tam se bude dařit, při této příležitosti rozdávali mladé proutky, výhonky. Naši předci je vnímali jako dar přírody a symbol plodnosti, dokonce těmto větvičkám přisuzovali magickou moc.
Úrodná zem má cenu zlata, proto naši předkové do ní vkládali odjakživa tolik nadějí, a proto také vítali na jaře hřejivé slunce a první blahodárné deště a prováděli také celou řadu rituálů kterými si chtěli naklonit přírodu. Mezi nejkrásnější a nejpoetičtější letnicové slavnosti patří obchůzky královniček a otvírání studánek, ani jednoho z těchto zvyků se neúčastní muži. Obchůzky královniček nejsou jen symbolickou prosbou za dobrou úrodu, jedná se také o iniciační rituál plný zpěvu a tance, který nejstarší dívky vymaňuje z pout dětství a otvírá jim dveře do dospělosti.
Dívenky se scházely den či dva před slavností a pečlivě si připravily větvičky, které nejčastěji byly: březové, vrbové, lipové a krušpánek s barvínkem. Větvičky pak královničky před obchůzkou zdobí červenou stuhou, červená barva symbolizuje život a nechají je posvětit v kostele, aby se prohloubila jejich magická moc. Naši předkové věřili, že právě tyto větvičky jim přinesou štěstí, bohatou úrodu, dodají zdraví, sílu a ochrání dobytek před pohromou. Darované větvičky si pak doma nejčastěji zastrkávali za rámy obrazů.
Ráno na svatodušní neděli hned po ranní mši:
Dívenky šly nasbírat luční květiny a proutky, aby mohly královně vyrobit bohatě nazdobenou korunu, ostatní královničky měly jednoduchou korunu, nebo věneček z kopretin a pampelišek. Protože obchůzka královniček je oslavou znovuzrození, nevinnosti a mládí, uřízla se v den obchůzky mladá břízka. Tento zelený stromeček okrášlený vyfouknutými vajíčky, barevnými stuhami, cukrovými srdíčky nebo jablíčky se nazýval léto, líto, májíček či letorost a král ho nesl v čele průvodu. Než průvod vyrazil na obchůzku vyrobily ještě dívky pro svou královnu baldachýn, pod kterým bude královna schovaná po celou dobu obchůzky před deštěm i sluncem. Baldachýn se většinou dělá z červeného šátku, který je upevněn na čtyřech březových stromečcích. Celý průvod pak vede král, který nese májíček, ostatní dívky v bílých krojích tvořily královskou družinu, ale všechny postavy tedy i mužské, představují pouze dívky. Zastavují se u jednotlivých stavení, kde „darovnice“ věnují hospodáři posvěcenou ratolest a „prosebnice“ vybírají do košíčku drobné dárky pro královnu a její družinu a u toho např. říkají:
Královničko, královna, tvůj král ťa volá,
abys k němu išla, nebyla tak pyšná, sama jediná.
Ona neišla, byla sobě pyšná, královna.
Poslala, poslala zelený věneček, zlatý prsténeček jemu dodala.
Súčky, súčky, súčky, na misečku múčky,
přidala mu vajíčko, zdálo se jí maličko, královna.
Hára, hára, hára, zhořala nám fára blízko pivovára, za našeho krála, královna.
Nejdůležitější postavou celého průvodu je královna, to ona symbolizuje tajemství dívčího půvabu ve věku dospívání. Královna nezpívá, nevybírá dary, ani za ně neděkuje. Má jediný úkol, být líbezná, skromná a tichá.
Když darovnice rozdají poslední ratolest vydá se průvod na místo, kde bude královská koruna předána dívce, jež se stane královnou příští rok. Mládenci se do slavnosti zapojí až v okamžiku, kdy královna vystoupí z pod baldachýnu, vezmou ji i krále dokola a tancem uvedou obě dívky mezi dospělou mládež. Posledním úkolem krále a královny je předat vládu nastupující generaci. Po tanci vybere dosluhující královna svou následovnici pro příští rok, měla by to být nejvyšší a nejvyspělejší dívka z celé družiny, vybírá se pečlivým poměřováním všech královniček. Večer je pak spojený se sousedskou veselicí.
Jinde se zase zpívalo:
Neseme, neseme májíček, uťal ho Janíček, pěkně zelený, květy zdobený náš stromeček.
Vyletěl sokol na zelený bor a sobě zazpíval, až sa haj rozlíhal, královnu volál.
Královno milá, král tebe volá, abys k němu vyšla, nebyla tak pyšná, sama jediná.
Králka nevyšla, poslala posla: A ty milý posle, spravuj mně to dobře, jako já sama!
Posel spravovál, sobě namlúval, tu krásnú děvečku v růži, ve věnečku sobě namlúval.
A vy, pacholci, malí i velcí, drobnů sečku řežte, koně dobře češte a královnu jeďte!
A vy, vozičé, spravujte biče, koně zapřahujte, vozy vytlačujte, pro paní jeďte!
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, ČT1 – NAŠE TRADICE, Královničky a otvírání studánek, 2012
vyobrazení: fotografie Březské u Velké Bíteše 24. května 2015
