Klekánice
Byl jeden hošík toulavý,
ten místo školy po vsi chodil
a často až i do noci
školáků zástup ke hrám vodil. —
Matka říkávala sice,
že ho vezme Klekánice;
hoch však nechtěl věřit tomu,
chodil přece pozdě domů.
Jednou bylo časně ráno:
vyšel jako do školy;
avšak sebral mnoho dětí
a šel s nimi do polí;
zde si natrhaly dítky
krásné, pestré, vonné kvítky,
„Hle, to byla Klekánice,"
matka hocha chlácholí; —
on už nyní věří tomu,
poslouchá a chodí domů:
a už netoulá se více,
ale chodí do školy.
Klekánica (hanácký pěsničke)
Radile ste: „Nechoď náves,
dež se od hor stmivá,
chetla be tě, děvečko má,
klekánica divá!"
A já šla a čekala sem,
ešle na mně skoči,
a on mě tam švarné senek
chetil do nároči.
Matičko má, tenkrát bela
vaša rada vadná, —
takovéto klekánice
neleknem se žádná!
autor: Josef Kolář, Zlaté klasy, 1854, z knihy: Fr. Doucha, Lipový věnec, 1871
druhá básnička: autor Ondřej Přikryl, Hanácky pěsničke, 1900
vyobrazení: Karel Štěch, exlibris (1908 - 1982)
