Tesař Josef měl starosti. Maria, dívka, kterou miloval, čekala dítě. Nebylo to jeho dítě, oni dva ještě neměli svatbu. Už si o tom lidé začali mezi sebou povídat. Bude muset zrušit svoje zasnoubení s Marií. Té noci se mu ale zdál sen. A v tom snu k němu promluvil anděl, Boží posel:
“Neruš svoje zasnoubení s Marií,” řekl anděl, “neudělala nic špatného. Bůh si ji vybral, aby se stala matkou jeho Syna, slíbeného krále. Dáš tomu dítěti jméno Ježíš (Spasitel), protože on zachrání svůj lid z jeho hříchů.”
Když se Josef probudil, bylo to jako by mu spadl velký kámen ze srdce. Už mu nevadily lidské řeči. Vezme si Marii za ženu a bude se starat o ni i o dítě. Krátce poté vydal římský císař Augustus příkaz. Každý, kdo žil v římské říši, musel se dát zapsat ve městě, ze kterého pocházela jeho rodina. Augustus chtěl mít jistotu, že budou všichni zapsáni a že budou také všichni platit daně. Josefova rodina pocházela z rodu krále Davida. Proto se musel vydat do Betléma, města, kde se narodil král David. Musel s sebou vzít také Marii. Byla to dlouhá cesta horami, sto třicet kilometrů po neschůdných prašných cestách. Osel nesl jídlo, teplé oblečení do studených nocí a také oblečení pro dítě, které se mělo každým dnem narodit.
Maria byla velmi unavená, když konečně dorazili do Betléma. A nikde nenašli místo k přespání. Hostinec už byl plný hostů, kteří se sem přišli také zapsat. Hostinskému bylo Marie líto, ale jediné místo, které mu ještě zbývalo, byla stáj. Byla špinavá a byla cítit zvířaty, která tam byla. Ale Maria si tu alespoň mohla odpočinout, když nebylo jinde kde.
Té noci se Mariino dítě narodilo. Byl to syn. Zabalila ho teple do oblečků, které pro něj měla připravené, a položila ho do jeslí. Na kopcích kolem města hlídali pastýři svá stáda. Noc byla temná, bylo úplné ticho, rušené občas jen zabečením ovce. Náhle pastýři uviděli záři. Byla tak jasná a oslnivá, že si museli zaclonit oči. A z té záře přicházel hlas anděla, Božího posla.
“Nebojte se. Přináším vám radostnou novinu, vám i celému světu. Dnes se vám narodil Spasitel, Bohem slíbený král, ve městě Betlémě. Uvidíte dítě, spící v jeslích.”
A hned uviděli pastýři velký zástup andělů zpívajících chválu Bohu. “Sláva na výsostech Bohu,” zpívali andělé, “a na zemi pokoj všem, kdo Boha milují.” Když andělé odešli a nebe přestalo zářit, začali si o tom pastýři mezi sebou povídat. “Musíme jít do Betléma,” řekli, “a uvidíme tam, co se stalo.” Postarali se o své ovce a vydali se spěšně do města. Tam našli Marii a Josefa a nově narozené dítě, které leželo v jeslích. A pochopili, že to, co jim andělé pověděli, je pravda.
Řekli Marii a Josefovi všechno, co se jim přihodilo. Pak se vrátili ke svým stádům ovcí a každému, koho potkali, vyprávěli o dítěti a o andělské zvěsti. Když šli, zpívali a chválili Boha za všechno, co viděli. Byla to noc, na kterou nikdy v životě nezapomenou.
Závěrem:
O historičnosti narození není pochyb, vedle evangelistů o ní píší starověcí dějepisci židovští i pohanští (Josef Flávius, Tacitus a další). O Ježíšově narození se píše ve dvou ze čtyř biblických evangelií, Matoušově a Lukášově. Tato dvě evangelia se stala východiskem kultu božského dítěte, na nichž jsou postaveny oslavy křesťanských Vánoc. Z jejich textů vycházejí motivy koled a pastorel i výtvarné téma Narození Krista (Páně), jimi byli inspirovány také různé vánoční legendy. Betlémská událost je ztvárněná stavbou betlému „jesliček“. Je to tradice, která má sloužit k rozjímání a pochází od sv. Františka z roku 1223.
zdroj: z knihy Malá dětská bible, vydalo Karmelitánské nakladatelství
vyobrazení: pohlednice, ak. malíř Ludvík Kratochvíl (1899, Krumvíř - 1965)
