Jakmile rozmrzla půda a bylo vyhovující počasí, tak nastal nový počátek hospodářského roku. Sedláci zapřáhli svoje koně, nebo volky do pluhů a vyjeli na pole. Půda se po zimě musela obrátit, vyoraly se brázdy a zrní se pak do nich rozhazovalo ručně. Kdy nastával přesný čas k osevu jařin nešlo říci. Rolníci se řídili podnebím svého okolí. Nastala-li příznivá povětrnost, započal hospodář ihned se setím, přičemž dbal toho, aby se nesilo ani do sucha, ani však do mokra, vzduch i půda museli být již náležitě „otepleny.“
Než se dal rozsévač do práce, udělal třikrát znamení kříže nad zrnem a svazečkem klasů z minulé úrody pokropil svěcenou vodou osivo i pole. Pak obrácen k východu se pomodlil i se zaříkáním proti chorobám obilí, hlavně sněti. První hrst obilí rozhodil do tvaru kříže. Pro setí lnu a konopí byl žádoucí vysoký člověk, protože pak i rostliny narostly vysoké.
