Jablko je napříč kulturami spojováno s plodností a nesmrtelností a jsou plná mýtických symbolů. Stačí si vzpomenout na pokušení, kdy Adam a Eva žili v zahradním ráji s názvem Eden. Bůh jim zakazoval jíst ovoce jednoho stromu, který rostl v zahradě - strom poznání. Evu ale přemluvil ďábel v podobě hada, aby utrhla ovoce ze zakázaného stromu poznání a bůh je vyhnal z edenské zahrady, protože porušili jeho přikázání. Tak opustili blaženou nevědomost ráje a začali čelit útrapám lidského údělu. V Bibli se nemluví přímo o jablku, ale o plodu. Přesto si mnoho lidí představuje toto ovoce právě jako jablko, ale kdoví.
Dále můžeme pokračovat hned u jedné z nejuctívanějších světic středověku, sv. Doroty (6.2.), která v roce 303 zemřela mučednickou smrtí poté, co odmítla zříci se křesťanské víry. Podle legendy ji cestou na popraviště písař Theofilus uštěpačně požádal, aby mu poslala květy a jablka ze zahrady svého nebeského ženicha (tj. ze zahrady Kristovy). Po Dorotině smrti se mu zjevilo dítě a předalo mu nebeský košík se třemi jablky a třemi růžemi. Když Teofil spatřil dar předávaný uprostřed zimy, obrátil se, přijal víru a vyznal ji. Ještě téhož dne byl proto rovněž sťat.
Jablka hrají důležitou roli i v několika řeckých mýtech. Héra, královna bohů, vlastnila některé drahocenné jabloně, které obdržela jako svatební dar od Gaie, matky země. Jejich jablka byla zlatá a chutná jako med a měla magické síly, byla symbolem zdraví. Antická mytologie nám nabízí i tak zvané „jablko sváru“. Zlatý plod s nápisem „Která z vás je nejkrásnější, ať si jablko vezme“. Podle pověsti jej hodila bohyně sváru Eris mezi pozvané svatební hosty, aby se pomstila za to, že nebyla (asi z pochopitelných důvodů) pozvána. Hned poté vznikl spor mezi třemi kráskami, které natáhly ruku po jablku současně. Byly to bohyně Hera, manželka Dia, bohyně moudrosti a vítězně vedené války Pallas Athéna a Afrodité, bohyně lásky. Zeus, který měl spor mezi nimi rozhodnout, tento úkol chytře převelel na tehdy ještě prostého pastýře Parise. Keltská mytologie vnímá jablka jako ovoce bohů a nesmrtelnosti a v Číně představují jablka mír a květy jabloní jsou symbolem ženské krásy.
Známá je i švýcarská lidová legenda o zázračném střelci z kuše Vilému Tellovi, postavě historicky nedoložené. V legendě vystupuje jako vůdce povstání proti habsburskému místodržícímu. Tell usiloval o nezávislost tehdejších švýcarských kantonů. Nejznámější peripetií legendy je, že Vilém Tell, přinucen k tomu nepřáteli, sestřelil kuší jablko s hlavy svého syna, čímž zachránil jemu i sobě život.
Jablka se objevují v pohádkách, ale i v lidových písních. Stačí se rozpomenout na „Měla babka čtyři jabka….“, „Pod naším okénkem rostou tam tři růže, pod naším okénkem roste tam štěp. Jsou na něm jablíčka, trhá je Ančička. Jsou dobrá, jsou sladká, jsou jako med.“, Koulelo se, koulelo, červené jablíčko…“, „Pod dubem, za dubem měla jedna dvě červená jablíčka, dala jedno mě…“ „Červené jablčko, na dlani mám, komu ťa jablčko, komu ťa dám, a ja ťa, Janíčko, veľmi milujem, ja ti to jabĺčko z lásky darujem“…
Na závěr o jablku jako symbolu. Královské jablko je jedním z korunovačních klenotů ve tvaru koule s nasazeným křížem na horní straně. Symbolizuje moc a vládu nad světem (koule – sféra je symbolem univerzální vlády), kterou vykonává křesťanský panovník (kříž).
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín Vik, úvod etnografka Veronika Hrbáčková
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
