První únor byl v celém keltském světě znám jako důležitý svátek roku - Imbolc, později přešel i do křesťanské tradice jako Hromnice. Imbolc byl především slavností keltské bohyně Brigid a slavil se dávno před křesťanstvím, asi 400 let před naším letopočtem. Venkovský lid 1. únor chápal jako první den jara, a tak oslavoval konec zimy spojený s počínající laktací ovcí, kterým se v této době rodí jehňata. Světlo ohně mělo pro naše prapředky magickou očistnou moc, spálilo vše staré a nečisté a osvítilo temnotu. Dokonce název měsíce únor, Február pochází z latinského slova Februário, tedy očista.
Brigita je v keltském světě uctívána jako bohyně hojnosti, plodnosti, uzdravování, inspirace, ale je i patronkou kovářů, domácího krbu a chovu ovcí. Podle lidového podání navštěvuje svatá Brigita v tento den domácnosti, žehná lidem a dobytku, proto je do domu symbolicky zvána a někdy je jí připravována i postel s drobnými obětinami a březovou větévkou, kterou má světice oživit jarní přírodu. Taktéž jsou vytvářeny její panenky, vyrobené ze slámy a oděné do šatů. S panenkou se také koledovalo, takové obchůzky se účastnily především neprovdané dívky v bílém odění. Lidé jim věnovali malé dárky, a tak probíhalo uctění Bohyně v každém domě. Dále byl pleten „Brigitin kříž“ ze sítiny či slámy jež měl chránit před špatným počasím.
