Kolem svátku svatého Vojtěcha, když slunce začalo nabírat na síle a louky se probudily k životu, nastávala vesnickým dětem každoroční důležitá povinnost – vyhánění dobytka, koz a hus na pastvu. Pro většinu z nich to však nebyla jen úmorná práce, ale spíše vytoužená svoboda po dlouhé zimě strávené ve světnicích. Na stráních a pastvinách za vsí se od brzkého jara až do prvních mrazů, často od chladné ranní rosy až do večerního stmívání, scházela dětská chasa z celého okolí. Z tohoto prostředí se stával svébytný svět, kde se potkávali sourozenci i sousedé různého věku a kde si starší automaticky brali na starost ty mladší.
Vedle bedlivého hlídání svěřených zvířat, aby se nezatoulala do lesa nebo nenadělala škodu na cizím poli, zbývala spousta času na hry a tvořivou zábavu v přírodě. Jaro k tomu přímo nabízelo čerstvý materiál. Kluci s oblibou odřezávali mízou nalité vrbové pruty a s pomocí tradičních říkadel z nich zručně stloukali a vyřezávali první jarní píšťalky. Děvčata zase sedávala v prohřáté trávě, pletla pestré věnečky z pampelišek či sedmikrásek, zpívala si a vymýšlela různé taneční hry.
Ne vždy, ale mohly být děti pospolu, protože některá stádečka vyžadovala pastvu na odlehlejších místech nebo na opačném konci údolí. Aby malí pasáčci zahnali pocit samoty v rozlehlé krajině a udrželi mezi sebou alespoň zvukový kontakt, začali na sebe na dálku pokřikovat. Z této přirozené touhy narušit ticho a zůstat ve spojení se postupně zrodily takzvané helekačky, hojakačky či prosté „hlásání“. Těmito táhlými, rytmickými a často až zpěvnými pokřiky se děti na dálku domlouvaly na praktických věcech, jako bylo varování před blížící se bouřkou nebo svolávání k cestě domů. Velmi často se jimi ale také jen škádlily a vtipkovaly. Nejlíp se tyto zvonivé dětské hlasy nesly v členité, kopcovité krajině, kde se dlouhá ozvěna helekání odrážela od lesních stěn a nesla se nad údolími jako neklamné znamení jara.
Hej, hej!
Báro, Baruško Kulichova! Požeň ty ke mně sem,
já pasu pod lesem, ty červený jablíčka očešem
a ty zelený necháme, až uzrajou, počkáme…
Héla, helilahou!
Hej, hej!
Mářo, Mařenko Zikmundova! Požeň ty ke mně na malou,
telátko má nohu zlámanou, třema pentličkama svázanou,
kdybys ty sem ke mně hnala, jednu bych ti darovala…
Héla, helilahou!
Ze šumavského podlesí, Prácheňsko
Na šumavských stráních se nepase, jako v krajích níže položených na jedněch obecních drahách — ale každý zvlášť. Políček je na horách málo, v údolí jsou louky, na rozlehlých stráních pastviny, a každý sedlák je má ohrazeny zídkou jen tak z narovnaného kamení bez malty, nebo výřezem lesních stromků. (Když je mlází (mladé lesní stromky) asi třicetileté, prořezává se obstromek, aby zbylé měly dosti místa a půdy pro sebe. Má-li výřez pěkné vršky, uříznou je a posílají do měst jako vánoční stromky.)
Protože jsou na pastvinách rokle i bažiny, nesmí pasáček odejít od stáda, aby se některý kus nezabil se skály nebo nezapadl do bažiny (třasaviska, běhna). Stýská se pasáčkům, stýská, a když nemohou k sobě, aby si pohráli a podováděli nebo zkoušeli svou sílu, volají alespoň na sebe. Není to hulákání, obyčejný křik, spíše vyzpěvování a zvonky na krku všech dobytčat hezky k tomu klinkají.
„O hele, Vašku Voldřichojc,
o hele, jak se máš?"
Z druhé stráně zaheleká:
„O hele, Frantíku Princojc, o hele, dobře se mám."
A zase první:
„O hele, co děláš?"
A druhý volá:
„O hele, nic nedělám."
I. „O hele, kolik kusů na starosti máš?"
H. „O hele, devět kusů na starosti mám."
I. „O hele, brzo-li poženeš domů, ohó?"
n. „O hele, až bude sluníčko za horou, ohó!"
V tiché, zamlklé přírodě uběhla jim chvíle v hlučném helekání, vždyť síla v těle a bujnost jim nedá, aby jen tiše stáli nebo seděli u krav. Když slunce zapadá, ozývá se helekání se všech vrchů a strání a zvonky klinkají a ptáčkové pějí píseň poslední.
Tichne les i stráň, z údolí stoupá mlha...
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a spol, kniha - Na šumavském podlesí, Prácheňsko
vyobrazení: malba, Jaroslav Černý (1904, Plzeň-Bolevec - 1984, Černošice), akademický malíř
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
