Den Hromnic býval zasvěceným svátkem, proto se nesměly vykonávat některé činnosti a naopak se některé úkony doporučovaly provádět. Ty byly spojené s pověrami a prastarými zvyky. Nesmělo se šít, ba ani nic přišívat, poněvadž jehla již předem přitahovala hrom, který by při první bouřce udeřil do člověka, jenž by měl takovou věc na sobě. Rovněž někde věřili, že při první bouřce zabije hrom toho, kdo na Hromnice šije. Také se nepředlo, aby se prsty nesebraly. Místy zase věřili, že kdo se v tento den řízne, pak se po celý rok neřízne.
- Na Hlinecku v ten den nikdo nekonal domácí práce, aby hrom neuhodil, lidé se nečesali, neumetli světnici podle přesvědčení, že kdo na hromnice pracuje toho hrom zabije.
- Ve starých domácnostech se nesměly v ten den vést nevážné řeči a také klení bylo zapovězeno.
- Kdo se na Hromnice narodil, ten prý se bouřky nebál.
(Na obrázku je znázorněno vypalování kříže hromniční svíčkou, ten měl ochránit stavení před ohněm.)
Moc "Hromnic" a hromniček účinkovala i v hospodářství:
- Ve východních Čechách každý hospodář po mši svaté dříve, než vešel do domu, šel se svou posvěcenou svící do zahrady a obcházel ji třikráte s pobožnými modlitbami, aby včely byly chráněny před zloději a rozmnožovaly med.
- Mnohý hospodář dříve než šel sít pšenici, tak ji nakropil, vypral, postavil na ni rozžatou hromničku klekl na kolena a pomodlil se "Otčenáš a Zdrávas". To dělal proto, aby neměl černavou pšenici.
- Hromničnou svící se požehnávalo obilí, aby bylo dobré a aby nečernalo.
- Na Hromnice se chodilo vyorávat první brázdu, aby země věděla, že zima je poražena.
- Hospodáři dávali pod prahy stavení a chlévů zelené drny, aby se jedovatiny nedržely doma a kolem hnoje zasazovali větvičky angreštu, které začínaly pučeti, aby čarodějnice nemohly čarovati.
- Místy zase prosili rolníci za božích služeb Boha, aby chránil osení.
- Jinde zas mládenci za zpěvu starších žen vyskakovali co nejvýše, aby len a konopí klíčící v zemi vyrostlo co nejvíc.
- Pořekadlo: "Na Hromnice půl krajíce a půl píce nebo na Hromnice měj sedláče polovice píce a někdy ještě více" mělo hospodáři připomenout, že zima nekončí a k výhonu dobytka ven na pastvu je daleko. Proto je potřeba mít s ve stodole ještě alespoň polovinu zásoby sena pro domácí zvířata.
- V některých oblastech připravovaly hospodyně na Hromnice dlouhé domácí těstoviny, které však neposypávaly mákem jako na Tři krále, nýbrž je smíchaly s praženými vejci jako symbolem budoucího života.
- Vepsaná písmena K † M † B získaná při tříkrálové koledě ze 6. ledna musela být místy na Hromnice zase smazána, jinak by drůbež nesnášela vejce.
- Pomocí hromniček se také léčilo. Při horké nemoci držely báby kořenářky dotyčnému pod bradou dvě zkřížené hromničky, poté se měl s pomocí Boha a panny Marie uzdravit. Léčilo se i voskem z hořící svíce hromničky.
- Vosk ze svící hromniček měl magickou sílu a bylo možné s jeho pomocí čarovat. Zadlabaný do mlýnských kamenů dovedl ovlivnit množství a kvalitu mouky.
- Vosk přilepený na střelecký terč zajistil, že protivník jistojistě netrefil. Bylo třeba jej však před vlastní ranou odlepit, neboť působil na všechny střelce bez rozdílu.
Pradávné pověry spojené s Hromnicemi a hřměním:
- O prvním jarním hřímání (hřmění) padávali prý v moravských vesnicích (XVIII. st.) naši předci na kolena a líbali zemi. Potom vstávali, ve světnicích přemisťovali židle a stoly, na dvoře nadzvedávali vozy, aby byli silní a před vraty zatínali do země sekery (Perun měl kromě kyje i sekyrku) a nechali je tam zaražené. Věřili tak, že pomáhají Perunovi přemoci duchy temnoty.
- Ženy o Hromnicích bouchaly smetákem nebo hráběmi do podlahy, vařečkami do hrnců, muži zaběhli i do lesa zabouchat kladivem do posvátné skály nebo do starých stromů. Nejraději do dubů, protože to byly Perunovy stromy. Každý prostě třískal vším, co měl po ruce. Věřili tak, že pomáhají Perunovi přemoci duchy temnoty.
- Ke vztahu žen a mužů se vztahoval rovněž staroslovanský zvyk, týkající se právě Hromnic. Byl projevem důležitosti ženského principu pro princip mužský. Aby si muži uchovali po celý následující rok svou sílu, za první jarní bouřky, přicházející za pomoci hlavního slovanského boha Peruna o Hromnicích, zvedali do výšky nejbližší ženu, kterou v té chvíli mohli popadnout. Byl to symbol uctění ženy jako „nosného“ pilíře, který poskytuje muži příležitost k růstu a k nabývání skutečné mužné síly.
- V Čechách byl také prastarý obyčej při hřímání dojit kozy, aby tím mlékem, kdyby posel boží je navštívil, mohli uhasit boží oheň. Kozy byly i Perunovy milé a jejich mléko bylo symbolem nebeské vláhy. Tyto zvyklosti byly zaznamenány až do 19. století.
A na závěr ještě pověst ze Šumavy:
Pokud na Hromnice uslyšíte na šumavských horách tajuplné dunění, raději se zde dlouho nezdržujte. To duní kroky skřeta s kamenným tělem. Právě v tento den se tu totiž zjevuje skřet Kalt se zlýma očima. Jeho upřený pohled přináší neštěstí každému, kdo ho potká! Kdo se kdy podíval do jeho očí, vícekrát se nezasmál....(zdroj: FB - Stará Šumava a kousek Českého lesa)
zdroj: archiv Antonín ViK, ČT – Naše tradice, Venkov, 1941, 1932 a Český lid, K. Pejml, vyobrazení: koláž Antonín ViK
