Draní peří (tzv. „dračky“) – práce spočívající v oddělování husího peří od brku – bývala vedle předení druhá hlavní ženská zimní práce. A také forma zimní sousedské výpomoci. Dračky bývaly zároveň vítanou přátelskou besedou, při které se vyprávělo, zpívalo, hrály se i různé hry.
Dříve venkovské děvče považovalo hojnost peřin za chloubu, hospodyně po celé léto pečlivě ukládala každé pírko peří, protože v létě nebyl čas na draní. Pilně po celé léto škubala, podškubávala husy a kachny, aby měla na draní pěknou zásobu peří. Měla ho hojně v komoře, na půdě a když nastaly dlouhé podzimní a zimní večery a ženy se shromáždily, přinesla hospodyně peří buď v hrnci, nebo pytlíku. Když se dralo, peří se drželo levičkou, pravou se sdrhlo od shora dolů k brku jednou, po druhé až zůstala na brku nahoře jen maličká špička peří. Tomu zbytku se říká špička (pápeří). Dračka je odhazovala do klína, a když byl plný, opatrně je sebrala rukama, vstala a hodila je k plotně, neboť se špatně metly. Mladí se často škádlili tím, že si je strkali do vlasů nebo za krk, kde „příjemně" škrabaly, asi jako osiny.
