Na statku u Potočných v Oulehli uklízela dnes hospodyně se staršinkou pečlivěji než jindy, neboť budou slavit doderky. Hospodyně vytáhla z pece několik pekáčů buchet, jako cihly velkých, s mákem nebo s perníkem, a dala je vychladnout do komory. „Aspoň jich tu nikdo neuhrane!" pro sebe si povídá staršinka. Nad pecí visel pytlík s peřím. Hospodyně stoupla na výstupek a prohrábla peří rukou, aby bylo všechno stejně prohřáté: to se pak lépe dere.
Pod okny zapráskal bič a vůz vjel na dvůr. Dceruška Anežka, malá, ještě nechodila do školy, vykřikla: „Pantáta!" a hned byla ze dveří. Za chvíli vešel hospodář do světnice veda si Anežku, jež hned ukazovala mamince rohlík, co jí pantáta koupil v městě. „Potřebuješ mlsnoty, když jsou dnes buchty!" zahrozila matka na oko, ale těšilo ji, že hospodář pamatuje. „Neseš?" ptala se ho. „I to víš, že jsem nezapomněl!" odpověděl hospodář a pozorně vytahoval z kapes kožichu dvě láhve sladké rosolky. „Co je to, maminko?" ptá se Anežka. „Na zavdanou! Musím přece dračky uctít!" Stmívalo se. Zavrzly dveře a „Dej vám Pánbu dobrej večír!" ozval se hlas.
„Dejž to Pánbu," děkovala hospodyně. „Vítám vás, teta. Pojďte se ohřát ke kamnům!" „Však je tu všude teplo jako v lázni," libovala si stará teta a sedla si. Anežka hned byla u ní a vlezla jí na klín. „Tetičko, budete zas povídat pohádky?" „I to víš, že budu. Ale napřed budeme drát a budeš, taky pomáhat, to ti povídám, nebo nebude z pohádek nic! Je to beztoho na tvé peřiny do výbavy. A ne, abys nám rozfoukala peří jako včera!" „Anežka bude hodná!" mazlilo se děvčátko a vzalo tetu za krk.
Za chvíli přišlo několik sousedek a jejich dcery. Pomáhají si tak na vsi, a když sederou na jednom statku, jdou dráti k jinému, aby bylo sedráno, než nastanou jarní práce. Dřív tak pracovaly o lnu, nyní už jen v zapadlých vískách dál na podlesí sejí len a předou. Když se ohřály a denní starosti a nějaký klípek si vyložily, rozsvítila hospodyně lampičku a postavila ji na stůl na překlopený hrnec, aby byla výše a dračky lépe viděly. Sesedly se kolem stolu, hospodyně vybrala několik hrstí peří z pytlíku na stůl. Každá si ho nabrala do levé hrsti, a již se jim prsty jen a jen kmitaly. Při draní se nemluví, aby se peří nerozlítalo. Anežka si také nabrala hrst a namáhala se dost, aby peříčko sdrhla. Když jich několik sedrala, sebrala špičky, přiblížila se od zadu k staršince a zastrkávala jí je do vlasů. Bára se ani nepohnula, jako by nic nevěděla, aby svému mazlíčkovi nekazila radost. Když dítě špičky zastrkalo, smálo se a rukama tleskalo, až peří lítalo. „Dáš hned pokoj!" zlobila se matka. Když se dere peří, drží se levičkou, pravou se sdrhne od shora dolů k brku jednou, po druhé, že zůstane na brku nahoře jen maličká špička peří. Tomu zbytku se říká špička (pápeří). Dračka je odhazuje do klína, a když je plný, opatrně sebere špičky rukama, vstane a hodí je k plotně, neboť se špatně metou. Mladí arciť se škádlí a strkají si je do vlasů nebo vzadu za krk, kde „příjemně" škrabou, asi jako osiny.
