Život svaté Doroty, nábožné panny, byl v českém národě ve veliké vážnosti a v mnohých krajinách slavila se její výroční památka zvláštním lidovým obřadem, jenž se nazýval chození se svatou Dorotou. Původ této hry je možné vysledovat již ve staročeských legendách a písních ze 14. století, které pravděpodobně vycházeli z latinského textu Legenda aurea. Procesem neustálého přetváření se pak stala jednou z nejoblíbenějších her českého i moravského lidu a byl tak položen základ pro jednu z předjarních oblíbených tradic.
Hra byla postupně obohacována o další postavy, např. anděla a čerta, typických zástupců dvou nejvyšších mocností. Z náboženské legendy se postupem času stala hrdinská hra o urozené světici Dorotě, statečné, chudé dívce, odhodlaně bojující za lidskou svobodu, proti jakémukoliv násilnému útlaku a napraveném Theofilovi. Později se stalo toto „chození s Dorotou“ záležitostí mládeže či dětí, které za sehrání hry dostávaly různé dárky. Opět se tedy koledovalo. Původní předloha byla v lidovém podání různě zkomolená, což nikomu nevadilo, protože z vážně míněné hry se záhy stala nová zábava přispívající k osvěžení jinak stále ještě šedivých dnů.
