Původně vážná hra dospělých, inscenovaná s hlubokou svědomitostí, v 19. století poklesla na pouhou kolední obchůzku dětí. Namísto slavnostních úborů, které dříve náležely postavám krále, Teofila, Doroty či kata, vystupovali aktéři v šatě prostém a ledabylém. Také texty se změnily, děti je odříkávaly mechanicky a často je doplňovaly nevhodnými vtipy, které odpovídaly tehdejšímu vkusu, ale původnímu významu hry se již vzdalovaly.
Na Domažlicku, ve svátek sv. Doroty chodili po vsích „doroťáci“, kat s dřevěnou šavlí a sv. Dorota s papírovou korunou na hlavě. Vešli do světnice a po křesťanském pozdravení začali:
Oba: O hýle, hýle, hýle, poslyšte malé chvíle, o krásné panně Dorotě, kterážto nechtěla královnou býti, raci hořkou smrť podstoupiti. Kat: Ach, Doroto, rozmilá, král Fabricius mě k tobě posílá, abys ho za manžela vzala a jemu neodporovala, neb on míní tobě stříbro, zlato dáti a královnou tebe učiniti.
Sv. Dorota: Ta novina je mi tak milá, jak nějaká smradlavina, než bych já si otce za manžela vzala, rač bych hořkou smrť podstoupila. (sv. Dorota klekne)
Kat: Vodstupte lidi na stranu, ať vám nedám s mečem ránu; natáhni Doroto krk hezky, já ti ho srazím po mistrovsky. (srazí korunu)
a oba zpívají: Staň, Doroto svatá, kerás bula sťatá, nechtělas krále poslechnout, raděj hořkou smrt podstoupnout. (vesnice Díly na Chodsku) Jako dary dostávali často peníze, mouku, krupici atd.
Na Chrudimsku pořádali takovou hru v počtu 4-9 osob. Do stavení vstupovali v tomto obsazení: Král nazvaný jednou Sapricius, jindy Africius měl na hlavě korunu, v ruce žezlo a po boku meč. Legát neboli králův vyslanec byl ustrojen jako nějaký vyšší sluha. V obyčejném oděvu s kordem po boku vystupoval mladý křesťan Theofil. Nejmladší člen této herecké společnosti představoval páže. Dorotu představovala dívka, oděná v bílé roucho. Kat míval červené spodky a červený plášť a v ruce třímal široký dřevěný meč, polepený stříbrným papírem. Anděla představoval buď hoch nebo dívka v bílém rouše. Čert byl opatřen škraboškou s růžky a širokým červeným jazykem, kolem kyčlí byl opásán řetězem. Někdy bývali i čerti dva. Jeden z členů této příležitostné herecké společnosti měl na starosti pokladnu, do níž ukládal vybrané peněžité dárky.
Když herci vstoupili do světnice, všichni zpívali:
|
Ctná panna, svatá Dorota, Když skončili, vystoupil legát Prosím, prosím, milí páni! |
Ta za otce krále měla, Pak se uvedl čert: Klichcum, klichcum, já mezi vás, |
Čert poodstoupil a již bylo započato s hrou. Král nařizuje přivést Dorotu z vězení, aby jí kat sťal jako křesťanku. To se také stane a kat srazí mečem plechovou nádobku, kterou měla Dorota na hlavě. Rovněž Theofil čili „Toufil“ jest z rozkazu rozlíceného krále sťat. Potom k příkazu anděla vzali si čerti krále s sebou do pekel. Když hra skončila, byla společnost obdarována a odešla, aby opět v dalším stavení opakovala své „říkání“. Jako dary dostávali často peníze, mouku, krupici atd.
Tyto pochůzky začínaly někde již v druhé polovině ledna a trvaly ještě týden po svátku sv. Doroty a jak takové chození s Dorotou vypadalo, vylíčila Božena Němcová ve 12. kapitole Babičky.
Zdroj: Veselé chvíle v životě lidu českého, l. p. 1950 – Čeněk Zíbrt
vyobrazení: časopis Český lid
