Sotva bylo po »dlouhé noci,« již byly zase hody ve mlýně, zabíjeli prase, smažili šišky, při čemž museli být přátelé ze Starého bělidla a pan myslivec, pan otec poslal pro ně saně. Později byla sláva v myslivně, a nejposledněji u Prošků. A tu zase přišli jednoho dne s Dorotou. Králem Dioklecianem byl Kudrnův Václav, Dorota panna byla jeho sestra Lída, dva dvořenínové, soudce, kat a jeho holomci byli chlapci snad ze Žernova. Holomci a dvořenínové nesli mošinky na dary. Před Proškovic byla dlouhá klouzačka, tam se obyčejně páni herci zastavili a trochu se klouzali, Dorota panna se na ně dívala zkroušeně, zimou se třesouc. Pobízela je sice, aby šli, ale její hlas proti tolikerým hlasům nevystačil, a musila mnohdy být svědkyní jejich hrudování se, jestli jeden druhého při klouzání strčil.
Konečně vešli do stavení, kde je psi s náramným štěkotem vítali, ale i děti s radostí. U kamen, si spravovali šat a složili mošny. Byl to jednoduchý oblek, Dorota panna měla bratrovy boty, přes sukně svoje bílé kamrtuchové šaty, vypůjčené od Mančinky, na krku korále, místo roušky máminu bílou plachetku a na ní papírovou korunku. Chlapci měli přes oblek bílé košile, okolo pasů strakaté šátky, papírové čepice. Dioklecian měl také korunu a měl plášť přes ramena viset, máminu květovanou nedělní zástěru, kterou mu ze zvláštní ochoty zapůjčila. Když se trochu ohřáli, postavili se doprostřed sednice a začali svůj kus provozovat. Děti ho sice slyšely každičký rok, ale vždy se jim velice líbil. Když pak král Dioklecian pohan Dorotu pannu křesťanku odsoudí, aby umřela rukou katovskou, vezmou ji holomci pod paždí a vedou na popraviště, kde na ni kat s napřaženým mečem čeká a s hrozným pathosem zvolá: »Doroto panno, klekej, nic se mého meče nelekej, skloň jen hlavu hrdinsky, setnu já ti ji mistrovsky!« Dorota pana klekne, skloní hlavu, a kat setne jí korunku z hlavy, již holomci zdvihnou. Pak se všichni pokloní, Dorota panna dá si korunu zase na hlavu a postaví se ke dveřím do kouta. »Vidíme, jak to ty děti hezky umějí, až milo poslouchat,« povídá Vorša. Babička je také velice pochválí, a hojně obdarováni vyhrnou se herci ze dveří.
