Chození s Blažejem v Záhlinicích a Lobodicích

Na památku sv. Blažeje se školní mládež těšívala i v Záhlinicích. Se svolením pana učitele chodili chlapci po dědině od domu k domu a sbírali dárky pro Blažejskou slavnost, která proběhla odpoledne ve škole. Nejstarší nebo alespoň nejsilnější žák nosil rožeň, jako památku na to, že sv. Blažej byl rožněm usmrcen. Několik dalších žáků nosilo misky nebo pytle na mouku, na kaši a hrách. Košíky na vejce, na klobásy a uzeninu, a pokladničku na peníze. Po příchodu do stavení, se žák s rožněm postavil do prostřed jizby (světnice), ostatní žáci okolo něj a všichni začali zpívat:

Svatýho Blažeje památku slavíme,
dle starého obyčeje k vám dnes přicházíme.
Jako malé děti do školy chodíme,
kde se nejprv Boha znáti, číst a psát učíme.
Žáka si nemějte, na papír nám dejte,
pro jeden groš nebo pro dva nic nezchudnete.
Co byste nám dali, nic vám neubude,
Pán Bůh vám to vynahradí a žehnati bude.

Poté rychle poskakujíce kolem rožně, spěšně pokračovali:

Nedáte-li kopu vajec, zaženem vám muža na pec,
a pacholka do komína, zaudí se jak slanina.
Ani dívky nenecháme, zaženem ji mezi krávy,
aby krávy nakrmila, a mléka nám nadojila.
A pěstounky nenecháme, zaženem ji mezi slípky,
aby slípkám ohledala a vajíčka nám dávala.

Po ukončení zpěvu prosili žáci o dárky, které hospodyně už obyčejně měla přichystané. Na rožeň nabodla kus slaniny (špeku), a přidala k tomu buď mouku nebo kaši a třeba i kousek uzeniny a klobásu a někdy i vajíčko, podle toho, jak která byla štědrá. Hospodář dal do pokladničky několik krejcarů neb grošů. To se opakovalo ve všech domech v celé obci, a děti, tak často posbíraly mnoho dárků, které odevzdaly paní učitelové, která jim za to po odpoledním vyučování připravila skromnou svačinu (hostinu), k níž se děti dostavily svátečně oděné. Obyčejně mívali polévku z prosné kaše, takzvanou chudačku, máčku a zelí s kouskem uzeného masa nebo klobásu. Každý žák dostal žejdlík nebo půl žejdlíku piva, podle toho kolik peněz zbývalo. Po svačině zahrál pan učitel na housle několik tanců, a mládež tančila, skákala, výskala a spoustu radosti u toho bylo. Byla to školní slavnost a zábava pro děti, na niž i rodiče se rádi podívali. Učitel pak to, co z vybraných dárků zůstalo, měl pro sebe a rodinu, což v tehdejších poměrech mu přišlo velmi vhod a každý mu to od srdce přál.

Jiná varianta z Lobodic, z Tovačovska:

Blažeje svátého jeden zachovává se s obyčejem,
že žáci s rožněm chodí po domech dobrých lidí.
A ty, pane, pro svou česť dej nám slanin jako pěsť;
esli vy nám nedáte, hrnců všech neshledáte,
budou lítat s police.
Mynářovy slepice nažraly se pšenice
z vydělané měřice.
Tu se stalo naříkání, veliké plakání,
že se dívky nevdávaly celou touto zimu.
Vlk s kozou tancuje, medvěd jim gajduje,
baran pivo váží, houser hospodaří.
Motyka se rozkákala, kamna pobořila,
a ubohá lopata vynášet musela.