„Povězte mi, babičko má, co že rány svírá…“ Těmito slovy začíná známá Nerudova Balada horská, jedna z nejkrásnějších v české literatuře. Básník líčí zázrak, který se stal ve vesnickém kostele: naivnímu venkovskému chlapci se zželelo Krista, rozpjatého na kříži před oltářem, snil o tom, jak by vyléčil jeho krvavé rány. Podle rady bábiny nasbíral jitrocele a jahodení. Jitrocelovou šťávou potíral probodené ruce a nohy i hlavu, zmučenou trním a přikládal pak chladivé listí jahodové. Božská vůle vyplnila zbožné přání prosté dětské duše. Podnes prý mají v horském kostelíčku zázračný obraz Trpitele, který „nemá rány ve svém boku, nemá trnu v čele…“
Balada horská
"Řekněte mi, babičko má, co že rány svírá,
po čem člověk, těžce raněn, předce neumírá?" -
"Rány hojí otevřené na tom lidském těle
jenom čarodějná jarní šťáva z jitrocele." -
"Řekněte mi, babičko má, co se dobře dává,
je-li ochořelá hlava bolestí až žhavá?" -
"Na tak těžký úpal hlavy pomoc jiná není
nežli mladé jarní listí z lesní jahodeni."
Dítě z chaty vyskočilo, do sousedních polí -
"Daruj šťávy, jitroceli, na vše co kde bolí!"
S pole spěchá ku lesině, přes trní a hloží -
"Dej mi to své mladé listí, jahodino boží!"
Co kde chtělo, rychle mělo, ke kostelu běží:
na kříži zde před oltářem Kristus rozpjat leží.
"Potírám Tvá svatá prsa, myju bok Tvůj svatý,
tělíčko zas uzdraví se, Ježíšku můj zlatý -
kladu čerstvé listí lesní na hlavu a líce,
nebude Ti hlavičku Tvou bodat úpal více!"
Nad kostelem velké zvony do vůkolí zvoní,
lid se sbíhá, v prsa bije, zázraku se kloní:
jak to dětská duše snila,
vůle boží vyplnila.
Podnes mají v horské vísce obraz Trpitele,
nemá rány ve svém boku, nemá trnu v čele,
bílá lilje v ranní záři po celičkém těle.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK a Jan Neruda, Balady a romance
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
