Bývalo zvykem, že v předvečer svátku sv. Bartoloměje spěchaly dívky ke stromům jeřábovým, aby si nalámaly a natrhaly jeřabiny. Z nich pak vytvářely "jeřábové" věnce, do kterých vplétaly jeřábové listí, aby věnec nabyl pestřejších barev. Ráno pak, dříve, než slunce nad vesnicí vzešlo spěchaly s nimi na půdu a zavěšovaly je pod okénkem na štít.
Platilo pravidlo: kolik bylo dívek ve statku, tolik věnců bylo ráno na štítu. Věnce byly spojeny jeřábovými provazci v různých podobách. Celá ves takto světila svátek sv. Bartoloměje a zároveň věnce ukazovaly kde jsou dcerky na vdávání. Tento lidový zvyk byl rozšířený v Jižních Čechách, v Kardašově Řečici. Jinak se věřilo, že jeřabiny mají zázračnou moc: koho bolely zuby, měl dát vařit vodu, do ní vložit jeřabiny a chvíli „inhalovat." Dále se „bartolomějská" jeřabina dávala dobytku, aby dobře žral.
