Způsob života valašského lidu v době adventu se v mnohém podobal životu v postním období. Ještě před dvaceti lety (cca 1910) se v tento čas nekonaly taneční veselice, lidé ráno chodili na roráty, které spoluvytvářely předvánoční atmosféru. Hospodyně připravovaly postní jídla; např. hrachovou polévku, pšeničnou nebo pohankovou kaši.
Velký význam v obyčejích zimního kalendářního cyklu si na Valašsku udržel až do současnosti svátek sv. Mikuláše. Především se k němu vázaly obchůzky mikulášských maškar, jichž se na Valašsku uplatnilo několik typů. Mezi základní masky průvodu patřil "Mikuláš" nebo "Svatý", který zpodobňoval legendárního světce. Lidová tradice však formovala masku obřadními momenty, které ukazují na starší původ. Maska světce se často vázala s jinými mikulášskými maskami, např. s maskou koně. Ve Valašské Senici a Pulčíně byl "Svatý" spojován přímo s maskou koně. Dřevěný koník byl ozdoben zvonci a hrkátky. V Lidečku se s postavou koně spojovala maska vojáka se šavlí. Antropomorfní (napodobující tvary lidské postavy) maskou byla "smrť" nebo "smrtička", která obvykle nosila dřevěnou kosu. V Lidečku na přelomu 19. a 20. století mizí postava Anděla. Ve Valašské Senici se maska spojovala s figurínou kozy, která byla vyrobena ze dřeva a ozdobena pentlemi.
Zoomorfní (zvířecí) tvary měly masky čertů, které byly neodmyslitelnou součástí mikulášských obchůzek. Čerti byli maskováni naruby převrácenými kožichy, králičími nebo vepřovými kůžemi, slámou, beraními rohy. Masky se vyzbrojovaly vidlemi, řetězy a metlami. V Nedašově čerti nosili na holi ježovinu, kterou bili svobodná děvčata. Na Karlovicku si masky čertů připevňovaly ježčí kůži k hýždím, aby jí mohly děvčata popíchat. Ve Návojné masky šlehaly děvčata jalovcovými pruty.
