Nežli se obilí začalo svážet do stodol, byly dány do vzorného pořádku, podobně též sýpky. V severních Čechách sám hospodář svázal první snop na poli a donesl ho do stodoly. Když pak snop dával na přístodolek, říkal:
„Tu máte, myši, své a nechte mně mé!“
Učinil-li tak, nedělaly prý myši ve stodole žádných škod.
Zlato polí, snesené do mandelíků, zářilo v paprscích žhavého kotouče slunce. A netrvalo dlouho, kdy je začali nakládat na žebřinové vozy, aby jej odvezli pod ochranou střechu stodoly. Ze všech stran přijížděly fůry vrchovatě naložené k dědině a každá vjížděla do široce otevřených vrat vyvětraných stodol a stodůlek.
Když se vezlo první obilí z pole, měl jet hospodář sám. V Lužanech se pak postavila hospodyně na práh a ptala se přijíždějícího hospodáře:
„Co to vezeš?“ Ten pak odpovídal: „Kočku na myši.“
Pak následovalo zaříkání myší, aby obilí ve stodole neutrpělo škody myší havětí. Jinde zase měl čeledín hodně práskat bičem, když vezl první mandele do stodoly. Hospodář stoje na prahu stodoly se zeptal, co to veze. Čeledín pak odpověděl: „Obilí.“ Pak se rolník pomodlil a domníval se, že tak uchránil obilí od myší.
- Když rolník vezl domů první mandele, neměl po celou cestu z pole promluvit. Pak se mu nedostaly myši na obilí.
- O večeři na Štědrý den donášel hospodář do stodoly zbytky od večeře a rozhodiv je po mlátku řekl: „Myši, snězte si ty zbytky a nechte jiné obilí na pokoji!“
- O svátcích svatodušních pak zdobil stodolu zelenými haluzemi, které po devíti dnech vhodil na mlat, aby myši neškodily obilí.
Několik pověr o ochraně obilí před vrabci:
- Starý český hospodář chránil sklizené obilí před drzými vrabci tím, že do krovů stodoly zastrkoval brky ze sovího ocasu.
- Někde dělal hospodář na Veliký pátek došek v rukavicích, při této práci však nesměl být nikým spatřen. Došek pak zastrčil před východem slunce do střechy stodoly, které se pak vrabci vyhýbali.
- Při skládání obilí ve stodole se nesmělo mluvit, aby bylo ochráněno nejen před vrabci, ale i před myší havětí.
- Znamenitým prostředkem proti vrabcům byla umrlčí kost, která se položila buď na mlat, nebo se zastrčila za římsu.
Na závěr několik dalších pověr:
- Leckde hospodář vzal z prvního vozu tři klasy a šel k potoku nebo k řece, kde ponořil klasy do vody. Učinil-li tak, mohl být jist, že obilí mu ve stodole neshoří. Kdyby však přece oheň vypukl, bylo dobře, aby klasy namočil do vody v poledne, poněvadž by oheň vznikl ve dne a nikoli v noci.
- Proti ohni byly ochranou haluze z oltářů o Božím těle, které se zastrkovaly ve stodole za krovy.
- Nedoporučovalo se vozit obilí v den Proměnění Krista pána, ježto prý do stodoly, kde takové obilí bylo uloženo, rád uhodil hrom. A kdyby se tak i nebylo stalo, obilí se jistě zkazilo.
- Kdo spatřil první mandele svážet do stodoly, má padnout na zem a třikráte se převalit, aby mu nerostly vředy.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, časopis Venkov a Český lid
vyobrazení: ilustrace, autor: Oldřich Vlach (1886 - 1958) a pohlednice, autor neznámý
