Zem zavoněla
Zem zavoněla po dešti
a luka plná svěžesti
se v rosných perlách rozesmála;
rozkvetly třešně, do běla
stráň celičká se oděla,
že zasněžená být se zdála.
Ven vyšlo z chatky děvčátko
tak milé jako poupátko
se zlatým vlasem, s okem laně,
v dál do kraje se dívalo,
na pozdrav hochu kývalo,
jenž toužebně již čekal na ně.
A mně se zdálo v chvíli tu,
že láska s nebes blankytu
se duhou jasnou k zemi klene;
klid do duše se vkrádal zas
a se slunéčkem štěstí jas
se vléval v srdce roztoužené.
autorka: Marie Tůmová, časopis Venkov 1910
