Ta prvá láska, poupátko
to něžně porozvité,
v němž dřímají tak krásné sny -
proč není z kovu lité?
Jen jeden mráz a nikdy víc
se v růži nerozvine,
a mnohý krásný, blahý sen
s ním navždy, navždy zhyne!
---------------------------------------
Měli jsme se jednou
velmi, velmi rádi,
když té lásce jaro,
když jí přálo mládí.
Krásné jaro prchlo,
mládí trvá ještě,
však tu naši lásku
spláchly jarní deště.
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
