(text je autentický, jen s menšími úpravami pro lepší srozumitelnost)
V kostelních pobožnostech jsou uvedeny z doby krále Maxmiliána modlitby, které se nařizovaly při válce proti Turkům. R. 1566 kázal král, aby každý, jakmile v pátek uslyší zvon, klekl, ať je kdekoli, a modlil se. „Prý klekání bývalo druhdy zvykem, ale již pominulo, ač tedy zase klekají. Kdo mohou, ať jdou v ten den do kostela, kde měl kněz krátké kázaní konati.“
R. 1590 a potom zase 1592, když šel z Turka větší strach, bylo v Praze nařízeno úřadem městským, aby ranním jitrem denně zvonilo se klekání, jemuž také říkali „zvoniti na páteře", po němž hned v kostele litanie a jiné pobožnosti říkat se budou. Kdo nemůže do kostela, protože pracoval doma nebo byl na ulici, ať při zvonění klekne a modlí se.
