Zasněženo
Už doba pohádek, snů je tu . . .
Svět vyměněn — noc přešla jen.
Na lomenicích plno květu.
Kraj celý bíle zasněžen.
A bílé vločky vzduchem víří.
Už mizí všední dole zem.
V duši se radost tichá šíří,
a vlaje celým vesmírem.
Tam u nás je teď ticho v kraji.
Nad polem havran zakvílí.
Rolničky snivou hudbou hrají
a v dálce zmlknou za chvíli.
Svit modrý plane širou nivou,
jež bez života utichla . . .
Jen píseň lesů notou tklivou
si z hloubi táhle zavzdychla.
A zase smutno v poli, v lese.
Jen chvílí ticho nejhlubší
stařena, která chrastí nese,
svým krokem bludným vyruší.
Ve dvorech, které v pláni stojí,
na záspi holub zavrká . . .
Ty obrazy jsou duší mojí.
Hlas zvonů v dálce umlká.
autor: B. Radlický, zdroj: Vlasť, 1908, č. 3 (Zimní pohádka)
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
