Paradoxní je, že ačkoli je květen považován za měsíc lásky, a právě jeho první den se slaví polibky, na svatby bývá chudý. K májovým svatbám se totiž váže pověra, která praví:
"Na svatbu v máji do roka máry."
Předpovědi tohoto druhu jsou v lidovém prostředí velmi rozšířené a podle národopisců mělo šíření tohoto typu pranostik působících odstrašujícím způsobem na konání květnových svateb přímou souvislost s vyvrcholením jarních polních prací. Snahou světské a církevní vrchnosti prý bylo posunout tyto obřady mimo dobu, ve které se v tak závažné míře rozhodovalo o příští úrodě.
Zmíněná pověra asi tedy vycházela z předpokladů našich předků, že po svatbě téměř každá žena otěhotněla, a protože ji v následujících měsících čekala tvrdá práce na polích, přičemž mnohdy nevěděla, že je těhotná hrozilo riziko potratu. Další rizikem bylo, že by porod vycházel na měsíc únor. Hrozilo by tak, že v kruté zimě nepřežije matka ani dítě. Lékařská pomoc u chudých lidí v té době nebyla po ruce a zásoby jídla se ztenčovaly. To je ale naštěstí už jen historie.
Pranostiky a pověry:
- Ženich nebo nevěsta oddaní v máji, budou brzy na onen svět povolání.
- Nežeň se v máji, budeš hned v ráji.
- Rád by se oženil, květen však brání.
- Svatby v máji, šťastné nebývají.
- Kdo se v máji ožení, přivodí si soužení.
- Svatba v máji, volá na máry.
- Na svatbu v máji do roka máry.
zdroj: archiv Antonín ViK a Zdeněk Vašků - Velký pranostikon
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
