Veliké důvěře vdavekchtivých děvčat se těšil večer sv. Ondřeje a Štědrý večer, který byl zároveň nejdůležitějším adventním „věštebním večerem“. Podle lidové víry mohly právě tyto svátky uspokojit zvědavá dívčí srdéčka v záležitostech lásky.
Konečně nadešel ten tajemný večer, kdy bylo možno člověku za pomoci některých kouzel poodhrnout clonu nezbadatelné budoucnosti. Magickou moc propůjčovalo věštbě olovo – kov alchymistů. Olovo na věštění si děvčata nejčastěji obstarávala ze starých oken. Skleněná okna byla z kousků skla, které se zalévalo do olova a na venkovských statcích jsou doloženy už v renesanci. Později olovo děvčata kupovala na městských trzích.
Tavilo se ve staré naběračce či lžíci nad plamenem svíčky nebo nad ohněm v kamnech, dříve nad ohništěm černé kuchyně. Roztavené olovo se lilo do připravené nádoby se studenou vodou často přes klíč, jehož zuby připomínaly kříž. Tuto zábavu, která bývala velmi oblíbená při přástkách, ale i na Tři krále si většinou nenechali ujít ani chlapci.
Roztavené olovo ve vodě již syčí,
sahá rychle v nádobu, odhazuje lžíci.
Prohlíží pak bedlivě, k čemu podobá se,
zdali jako postava, či jak kvítek zdá se.
Z kousíčku pak olova do budoucna hádá,
zdali se jí vyplní, co by duše ráda.
Takto získané kousky olova se pečlivě prohlížely a zkoumalo se čemu se podobají. Pokud byly pochybnosti, kladlo se slité olovo v přiměřené vzdálenosti ke stěně, na níž po osvícení plamenem svíčky nebo lampy vrhá svůj stín a podle toho se pak rozhodovalo, co sobě vlastně ulili, např. přilbu, loď, stromy, kolíbku, koně atd.
Z těchto tvarů pak dívky odhadovaly, jakého řemeslníka nebo živnostníka dostanou za manžela. Podle tvarů také soudili, jaká nebo jaký bude: švarný, hrbatý, tlustý, vytáhlý. Nebývalo prý nouze o vtipy, výsměch i vzájemné škádlení. Vysvětlení některých tvarů: věnec-bude družkou, špičák - vojákem, kůň - sedlákem, dítě - vdá se, ovce – někdo nás chce ošidit, podkova – kujme železo, dokud je žhavé, metla – je nutné být ostražitý, strom – naše jmění se rozroste, věnec – znamenal smír s nepřítelem, zub – problémy, žebřík – vzestup, kord znamenal mrzutosti, kotva – naději a pomoc přátel, láhev – všechno bude v pořádku, pták – všechno se nám podaří, rakev – rozlučme se se svými sny.
Pokud se ještě předlo, mládenci ve Slezsku lili podobné „Ondřejky“ (kuličky) z olova. Při lití odříkávali: „Svatý Ondřeju, olovo leju, abys mi ukazoval, koho se naděju!“
Některé dívky zase házely ulité kuličky přes střechu. Kam zapadla kulička, odtud přijde ženich.
Na Chrudimsku zvídalo děvče svůj osud a stav svého nastávajícího tak, že požádalo důvěrnou přítelkyni, aby s ní lila olovo. Zvědavá děva poklekla a modlila se. Její přítelkyně jí postavila na hlavu mísu se svěcenou vodou, do níž nalila trochu roztaveného olova. Podle toho, co se ulilo, soudila se budoucnost nedočkavé děvušky.
Modernější výklad jednotlivých tvarů olověných odlitků:
rovný kousek - klid a spokojenost
zvlněný kousek - nejasnosti, neklid, zmatky, cestování
půlkruh - zrada a rozchod
uzavřený kruh - příslib peněz, dědictví, prosperita
neuzavřený, porušený kruh - problémy, zklamání
ovál - láska
dva spojené kroužky nebo ovál - svatba
čtverec - harmonie
trojúhelník - nečekané štěstí, úspěch
kříž - smrt
kříže dva - zajištěné stáří
hvězda - úspěch, samé pěkné věci
kometa - velké životní změny
květina - láska a rodinné štěstí
strom - dlouhá životní cesta
srdce - znamení lásky
dvě srdce - milenecký vztah
člověk, postava - žít život tak, aby ses za své činy nemusel stydět
zvíře - buďte soucitnější
zvíře savec - začněte pomáhat potřebným
pták - důležitá zpráva
had - nepřátelství a nečekaná zrada
ryba - Mluviti stříbro, mlčeti zlato - tímto se řídit
žába - štěstí v podnikání
nádoba - hojnost a bohatství vlastním přičiněním
Pokud není tvar jasný, stačí jej přiložit ke světlu svíčky, aby vytvořil stín na stěně, který pak může mnoho napovědět.
zdroj: archiv Antonín ViK a kniha: Veselé chvíle v životě lidu českého, Čeněk Zíbrt
báseň: Marie Tůmová, časopis Rozkvět, l. p. 1909
vyobrazení: pohlednice, Lití olova, autor: Josef (Joža) Koudelka (1877, Klobouky u Brna – 1960, Praha), umělecký malíř Slovácka
ilustrace, Sléváni olova lžicí přes klíč křížový na sv. Ondřeje. Vyobrazení ze sbírky J. Dotřela (1889?)
