Červen je měsíc klasu, proto mu také říkali „klasen“. V tento měsíc již našim předkům voněl odevšad žitný květ a říkávalo se: „O sv. Víťe (15.6.) půl zrna v žitě“ a dále „z Petrova dne (29.6.) zří oko zrna.“ Někde říkali: „Když se hřiby rodí, málo zrna“ nebo „Mnoho ryb – málo zrna.“
Žně u nás nejčastěji začínaly po letním slunovratu, začínají větší tepla a obilí tím rychleji dozrává a usychá. Staří hospodáři říkali: „Od sv. Jana Křtitele (24.6.) běží slunce k zimě a léto k horku“ nebo „Po sv. Janu teplo se mění v horko.“ V krajích horských dosud prý říkají: „V kraji je dříve léto nežli na horách.“
„Pane Bože, zachovej nám oseníčko -
ke žni hojně požehnej zlaté obilíčko.“ (Fr. L. Čelakovský)
Na žně se těšili všude, bývaly opravdovou národní slavnostní, neboť byly odměnou za celoroční namáhavou rolníkovu práci. Ačkoli někde říkali: „Když dá pán Bůh žně, dá také sklizeň“, přeci jen starostliví hospodáři již po zasetí obilí začali bedlivě pozorovat přírodu a jevy v ní a na základě nich pak usuzovali, kdy začnou žně. A doufali v brzké žně:
- Když z jara záhy trn rozkvétá, záhy se žito vymetá.
- Kolik dní před sv. Jiřím (24.4.) se vrba rozzelená, tolik dní před sv. Annou (26.7) se žne. (Kroměřížsko)
- Břízy, jak se dva nebo tři dny před Filipem a Jakubem (3.5.) rozrašejí, tak prý dva, tři dny před Jakubem (25.7.) žně máme v očekávání. (z Čech)
- Místy hospodáři na Květnou neděli, jinde o svátcích velikonočních spěchávali se svěcenými ratolestmi brzy po poledni do polí, neboť „kdo dříve ratolesti do obilí zastrčí, mívá dříve žně.“
Lidové mudrosloví o dozrávání obilí takto praví:
„Sv. Vít (15.6.) kořínek štíp,
sv. Petr (29.6.) ten ho natrh,
sv. Prokop (4.7.) ten dotrh,
sv. Marketa (13.7.) vede žence do žita.“
Na sv. Prokopa podle výše uvedeného přestává obilí úplně růst a na Zlínsku věřili:
- Kolik žitného zrnka do sv. Kiliána (8.7.) uroste, tolik již ostane.
- Po Petru a Pavlu (29.6.) pátý den můžeš žíti každý den.
Jako ochránkyni obilí vzývali staří hospodáři sv. Markétu:
„Svatá Markyto! dej nám dobré líto na pšeničku, na žito,
abychom měli co žíti a do stodoly voziti.“
Na Moravě a v Čechách začínají žně nejčastěji na sv. Markytu (13.7.) a kolem sv. Anny (26.7.) jsou v největším proudu, jak ukazují pranostiky:
- Svatá Markyta hodí (strčí) srp do žita.
- Svatá Anna srp vzala a žala.
- O svaté Anně žitečka se nažne.
- Svatá Anna žito sžala. (do sv Anny bývá obyčejně po žních)
- Svatá Anna zavádí žence do pšenice. (ve vyšších polohách)
- Svatý Jakub (25.7.) seče, svatá Anna peče (26.7.). (někde i takto říkali)
Na Zlínsku si v tomto období libovali:
„Není jako o svatej Anně, dyž si sedlák žitečka nažne:
chodí na humně, pysky naduje, praví, že má chodně.“ (Bartoš)
Hospodáři si o žních přáli suché počasí:
Aby byla sklizeň klidná a pohodlná. Deště jim přidávaly vrásky na čele. Nepřáli si dešťů zejména ve dni Navštívení Panny Marie (31.5.), sv. Prokopa (4.7.) a na sv. Maří Magdalénu (22.7).
Zde je několik pranostik spojených s počasím o žních:
- Prší-li na den sv. Medarda (8. 6.) budou deštivé žně, protože: Medardova kápě čtyřicet dní kape. Nebo: Jaké počasí na Medarda bývá, takové se o žních ozývá.
- Je-li na Boží tělo ošklivo, jsou špatné žně. Prší-li na Boží tělo a utíkají-li lidé před deštěm od oltářů božítělských, taktéž utíkají domů před deštěm o žních: Jak od oltářů, tak od mandelů.
- Žito nemá rádo, když mu za krk teče.
- Žito nemá rádo, když pršelo mu do klasů.
- Prší-li na Prokopa (4.7.), zmokne mandel i kopa. (Valašsko)
- Prší-li na sv. Kiliána (8.7.), bude žito korytkové. (Zlínsko)
- Když na sv. Magdalenu prší, bývají mokré žně.
- Pěkný den před Jakubem (25.7.) slibuje pěkné žně.
zdroj: archiv Antonín ViK, časopis Venkov, 1929, červen
vyobrazení: Bohuslav Dvořák (1867, Praha – 1951, Praha), Letní odpoledne, 1935
