„Bože, pantáto, je toho deštíčka třeba, to vím, ale jenom co by zítra nepršelo, alespoň dopoledne ne! Co troufáš? Paňmáma, široká Hanácká s dobráckou tváři dívala se na oblohu a na pantátu a v ruce držela veliký věnec.
„No, jak Pán Bůh dá, ale když už má býti ta sláva, to by nemusilo pršeti", mínil pantáta, velitel dobrovolného sboru hasičského.
Tento článek je exkluzivní obsah pro premiové uživatele
