Vzpomínka Br. Herbenové na vánoční stromeček z roku 1870
Vánoce? — V naší úzké uličce nesvětil Vánoce nikdo hlučně. Ježíšek nenosil sem obtěžkaných planoucích stromečků, když jsem byla malá. Papírové jesličky, před nimi několik rozžatých svíčiček, jablka, ořechy, botky, rukavice, šálu na krk nebo čepici a nejvýš ještě barvičky nebo barevné tužky, to bývaly jeho vesměs praktické dárky.
Maminka byla by mi někdy také ráda vystrojila stromeček, ale tatínek jej zavrhoval jako německý zvyk a byl pro slovanské jesličky. Proto mi sluha Josef naše Nany a její Jakub lepívali spojenými silami v kuchyni tajně jesličky. Také v protějších oknech u krejčů Adelheid a Julius zpívali o štědrém dni před jesličkami. U domácích dětí neměli, tam se nemusili starat a můj kamarád Karel Hanovský v předním domě dostával sice u babičky Kristbaum, ale hned o štědrém večeru ho orval, takže jsem jeho stromečku nikdy nespatřila.
Mne považovaly okolní děti za strašně bohatou slečinku, neboť mého Ježíška obohacovala dobrá babička Syslová vždy nějakou hračkou a tetička Špacírová z Hajan mi k tomu napekla cukrových věnečků. Tak prostičké bývaly naše Vánoce, jako celý tehdejší život náš.
(Bronislava Herbenová 1861, Brno – 1942, Praha, z časopisu Večery, 1911)
