Ať žije Venuše!
Ženské křestní jméno latinského původu, které je odvozeno z latinského jména bohyně lásky Venus, možná je příbuzné se sanskrtským slovem vanas znamenající „touha“ a podle výkladu od slova Wonne, které překládáme jako "slast, rozkoš" bychom význam jména mohli vyložit jako "láska".
Podle Homéra byla dcerou nejvyššího boha Dia a bohyně deště Dióny, podle Hésoida se zrodila z mořské pěny oplodněné bohem nebe Uranem a vystoupila z moře na ostrově Kypr. Díky své kráse a svým kouzlům se stala jednou z nejmocnějších bohyň, neodolali jí ani bohové, ani lidé.
Afrodita byla pravděpodobně bohyně maloasijského původu a vyvinula se, jak se zdá, ze syrsko-foinické bohyně Astarty, která měla pak původ v asyrsko-babylónské bohyni lásky Ištaře. Řekové ji převzali už v nejstarších dobách, a to podle všeho přes ostrovy Kypr a Kythéru, kde ji také nejvíc uctívali; zasvětili jí myrthu, růži, jablko, holubici, delfína, vlaštovku a lípu a hlavně velkolepé chrámy v Knidu, Pafu, Korinthu, Alabandě, na Kóu i jinde. Z řeckých osad v jižní Itálii se rozšířil její kult také do Říma, kde ji ztotožnili se staroitalskou bohyní jara Venuší a uctívali podobně jako v Řecku; z jejích římských chrámů byly největší na Caesarově fóru (chrám Venuše Roditelky) a u Svaté cesty k římskému Fóru (chrám Venuše a Romy). Afroditin kult zanikl až po vítězství křesťanství; její jméno se však zásluhou básníků ,sochařů, malířů a astronomů udrželo živé dodnes.
Domácí podoby: Venuška, Venda, Vendulka
U nás jméno užívá cca 1 200 žen.
