Svátek Božího narození měl v lidové tradici daleko menší význam než štědrý večer. Světil se především dodržováním obřadních zákazů pracovních, činností. Ženy nesměly v tento den vařit; požívala se jídla, která byla přichystána o štědrém dnu. Zejména se nesměly řezat "lokše", ovšem nesmělo se také zametat a uklízet v domě. Hospodářové si rovněž připravovali zásoby krmení a vody pro dobytek, protože v tento sváteční den se již nic nesmělo chystat, nechodili ani do stodoly, nekydali hnůj. Dokonce i sáňkování a „vozičky“ na ledě bylo mládeži zakazováno.
Obřadnost svátku byla zdůrazňována i zákazem hlasitého mluvení, nesmělo se ani bouchat dveřmi a vůbec způsobovat hluk. Nepříznivě by se podle lidové tradice mohlo na lidech projevit, kdyby v tento den leželi v lůžku. Proto chodili hlavně do kostela, vzájemné návštěvy však byly pokládány za nevhodné.
