Vánoce
Jak s rolničkami saně zvoní,
jak vody v šumném potoce
jste přijely na bílém koni.
ó vánoce, ó vánoce!
Po celém kraji sněhu leží,
pod mraky měsíc vesluje —
však u nás teplo; — ať si sněží
a vítr okny lomcuje.
Náš útulný a tichý domek
až pod krovy je zasněžen,
však proto přec vánoční stromek
k nám od Ježíška přivezen.
A na něm? — Bože, — divy světa!
Jak světélky je zaplaven:
zde stádo, zde je vojska četa,
zde koráb, — k plavbě připraven.
Zde cukroví je ve škatuli
a zde je zlatý oříšek —
a zde, — ó div! — к své Matce tulí
se sám ten božský Ježíšek!
Zde vůl a osel vedle něho,
zde Tříkrálů je vzácný dar;
však, Ježíšku, nač mi je všeho? —
když’s nepřines’ mi botek pár!
Já viděl ondy bosé dítě:
sněhem a ledem hoch šel sám,
já řek’ mu, že, když poprosí Tě,
Ty mně, — a jemu já je dám.
Však hle! — u dveří někdo stojí,
— tak dřív’ se nikdy neusmál;
vysoké botky, kabát dvojí,
— snad Ježíšek ti sám to dal?
Ó hochu, pojď! u Jezulátka
se poděkuj, jak slušívá; —
zde to je moje dobrá matka
— a vidíš, jak se usmívá?
A dnes Ježíška nepros o víc,
rozdělím s tebou vše, co mám,
to cukroví zde na polovic,
— svou matičku si nechám sám!
Jak s rolničkami saně zvoní,
jak vody v šumném potoce
jste přijely na bílém koni,
ó krásné, svaté vánoce!
autor: Josef Václav Sládek (1845, Zbiroh - 1912, Zbiroh)
vyobrazení: pohlednice, J. Guth
