V některých rodinách se nadělování omezuje jen na Sinterklaase a jeho pomocníka Černého Petra (Zwarte Piet) 5. prosince večer, jinde chodí i na Štědrý den Kerstman (Santa Claus) a dává dárky pod stromeček. Podobně nadělování probíhá i v některých oblastech Belgie.
Sinterklaas je zkratkou slova Sint Nicolaas (svatý Mikuláš), tato postava má předobraz v legendách o sv Mikuláši. Je zobrazován jako starší muž s bílými vlasy a dlouhým plnovousem. Obléká si ornát (církevní roucho) přes tradiční bílou albu (druh duchovního oděvu), někdy má i červenou štolu, na hlavě červenou mitru. V ruce drží „zlatou“ berlu, dlouhou pastýřskou hůl zakončenou spirálou. Tradičně přijíždí na bílém koni. V Nizozemí se jmenuje „Amerigo“, v Belgii dostal pojmenování, které v překladu znamená „Dnes je špatné počasí“. Vozí s sebou velkou červenou knihu. V ní je u každého dítěte zaznamenáno, zda v minulém roce bylo hodné či zlobivé.
Jeho pomocníci „Černý Petr“ mají začerněné obličeje a oblečeni jsou v pestrobarevných oblecích. Pestrost jejich ošacení nalezlo inspiraci v oblečení šlechty z doby 16. st. a k tomu patří krajkový límec a klobouk s pery. Podle tradice by měl mít Černý Pete s sebou také březovou metlu k vyplácení zlobivých dětí. V některých starých písních o Sinterklaasovi je však uvedeno, že nezbedné děti strčí do pytle, odveze je s sebou do Španělska a tam je prodá na trhu otroků. Tato část legendy poukazuje na ty doby, kdy Maurové přepadali pobřeží Evropy, unášeli místní obyvatele a prodávali je do otroctví.
