U kolovrátku
Můj kolovrátek buď mi zdráv,
můj kužel, naviják i stav;
od hlavy k patě dá mi šat
a povlaky, v nichž teplo spát!
Já sednu, zpívám, předu len,
až k západu se kloní den;
svůj chléb a mléko vezmu teď, -
můj kolovrátku, přeď mi, přeď!
Dva potůčky mi bublají,
pod chaloupkou se stékají,
a břízy, hloh, kdy vypučí,
si přes tůň padnou v náručí
a chrání hnízda před žehem
a malé rybky pod břehem;
slunečko zlatí každou sněť, -
můj kolovrátku, přeď mi, přeď!
Kdes v doubí doupnák zastýská,
zní ozvěna od skaliska,
a ořechovém na keři
konopky zpěvem soupeří.
Teď chřástal volá v jeteli,
teď koroptvičky letěly
a vlaštovka se mihla, hleď, —
můj kolovrátku, přeď mi, přeď!
Za malou mzdu, však bez potřeb
jím v pokoji svůj vlastní chléb; -
kdo změnil by ten prostý stav
za velkých moc a zlatohlav?
V tom lesku svém a honu, hrách
a hlučných panských zábavách
zda šťastni jsou, jak já jsem teď? —
Můj kolovrátku, přeď mi, přeď!
zdroj: časopis Rozkvět, 1909, č. 1
vyobrazení: obraz, Josef Koudelka (1877, Klobouky u Brna - 1960, Praha)
